Rubrika: Nejen Týnecké dění

Chtěl jsem napsat i o našem asi nejznámějším Týneckém mostu T.G.Masaryka:

Stále jsem přemýšlel jak, abych to provedl k významu stavby co nejlépe. Jde bezesporu o jednu ze staveb, která značně změnila týnecký život a jako taková si určitě zaslouží naši pozornost.
Nakonec jsem ale dospěl k názoru, že bude lepší použít již napsané a pro tento účel použiji citaci z Encyklopedie mostů  , kde je řečeno o mostu vše důležité:

TÝNEC NAD SÁZAVOU (Benešov) – Masarykův most

Když se stavěla posázavská dráha, tu se starobylá obec Týnec nad Sázavou (hrad je tu doložen kolem roku 1200) marně snažila, aby nádraží bylo postaveno na levém břehu řeky Sázavy. Dlouholeté usilování této obce o postavení silničního mostu, který by je spojoval s nádražím, se setkalo s úspěchem teprve po vzniku Republiky československé v roce 1918, když ministerstvo veřejných prací svolilo, aby stavba byla provedena státním nákladem za přispění místních zájemců. Ministerští úředníci jistě přihlédli i k obtížné situaci občanů Týnce, kteří byli doposud nuceni užívat k překonání řeky rámový přívoz (a to až do roku 1920, kdy byl postaven Masarykův most). Kdysi tu sice stával dřevěný most, ale ten roku 1776 strhla povodeň a už nebyl obnoven. Most má tři otvory o světlostech 30 metrů, překlenuté oblouky jsou ze železového betonu. Mostem se převádí přes řeku okresní silnice z Benešova do Kamenného Přívozu. Zároveň byl most východiskem tehdy projektované silnice Týnec nad Sázavou-Kamenice, která měla spojit okolí s Budějovickou státní silnicí. Byla to první mostní stavba, započatá v samostatném Československu. Na důkaz vděčnosti pojmenovala obec nový most po prezidentovi republiky.

 

 

Z mého pohledu je ze všech informací nejdůležitější ta, že tento most je první most postavený v samostatném Československu.
Myslím, že i když naše město má i jiná významná místa, tak z novodobých dějin samostatného Československa tu jiné důležitější není a proto bych nejen já, uvítal větší popularizaci této stavby a národního cítění s ní spojeného.

pZ
——————————————————————————————-
Poznámka pod čarou
Jako reakci na zveřejnění tohoto článku jsem obdržel pár zajímavých reakcí a informací. Jednu z těchto informací, kterou jsem dostal 27.3. považuji za celkem důležitou k dodatečnému zveřejnění:

„Při stavbě mostu T.G.M. našli dělníci na levém břehu v prostoru dnešních tenisových dvorců při výkopových pracích velké množství černých,  hliněných nádob z dob Keltů. Nádoby rozbíjeli a hledali cennosti. Uvnitř ale nacházeli pouze cosi jako popelovou hmotu. Veškeré rozbité a posléze i celé nádoby byly vráceny zpět do tak zvané navážky. Mezi rodáky stále platí termín pro tento prostor za mostem jako Navážka.“  A.Krch.

Tímto velice děkuji panu Krchovi za opravdu zajímavé info. Vzhledem k současné výšce navážky je docela dobře možné, že uvedené nádoby nebo jejich pozůstatky jsou stále na místě a nemuseli být opětovně nalezeny při rekonstrukcích mostu, protože při těch se „pouze“ obnovovala vozovka a zábradlí. Zajímavě se jeví jedině hloubková oprava základů nebo výkopové práce v případě nového uložení vodovodního potrubí či elektrického vedení. Také by se něco mohlo objevit při letošní plánované celkové rekonstrukci v prostoru volejbalových a tenisových kurtů.
pZ

Nezdá se vám nadpis nějaký divný nebo zavádějící ?
Může se tak jevit, vždyť přeci Týnec všichni dobře známe, nějaké mosty tu evidentně jsou, ale co ten tunel?

Zřejmě více lidí napadne, že se jedná o nějaký tunel „ekonomický“ a tudíž spíše nehmotný nebo o nějaký podjezd – tunýlek, ale ne, já mám na mysli tunel opravdový a skutečný.
A skutečný tunel, jak se vlastně definuje? Délkou, hloubkou nebo jinak?

Wikipedie uvádí že „tunel je dopravní stavba, která vede pod zemí skrz krajinou vyvýšeninu, pod mořem, říčním tokem či městem. Obvykle slouží pro silniční, kolejovou nebo pěší dopravu. Vodní tunely vybudované k přivádění nebo odvádění vody se někdy označují též jako štoly. Železniční i silniční tunely i prostory metra ve válečných dobách mohou posloužit též jako protiletecké kryty pro obyvatelstvo nebo pro válečnou výrobu. Výstavba tunelu se nazývá tunelování. Metaforicky přenesený význam slova tunelování se stal označením pro druh hospodářského podvodu.“

Zajímavá je v našem případě zmínka o tunelu železničním, protože ten náš je se železnicí spojený. Nejezdí v něm sice vlaky, ale pro železnici se v době její stavby ukázal jako nezbytný a když pak došlo 18. ledna 1897 k slavnostnímu předání úseku trati Čerčany – Požáry (dnešní Prosečnice) do provozu, přes Chrást a tunel vlak projel.
Kdo pozorně četl, tak už pochopil, že se jedná o tunel na uvedeném úseku tehdy nově otevřené tratě a protože jsme v Týnci a jediná uváděná městská část je Chrást, tak nemůže být nikde jinde.

V uvedeném odkazu je tedy o tunelu zmínka jako o propustku. A jde o propustek opravdu pěkný – 25 metrů dlouhý, 2,5 metru široký a 2,5 na jedné a 2,8 metru na druhé straně vysoký.

Tunel zřejmě nebude mít pro město a jeho obyvatele žádné komerční využití, tak proč o něm vlastně tedy vůbec psát?
A proč ne? Přeci každá zajímavá věc, stavba nebo místo, která nám ukazuje místní historii a dovednost našich předků stojí určitě za poznání.

pZ

 

Pokud patříte mezi milovníky záhad, mysterií a legend a hlavně řeky Sázavy, tak vítejte ve městě, které není a nikdy nebylo bránou do Posázaví, ale je tu hezky.

Týnec nad Sázavou ………………… píše se rok 1318, země je rozdírána neustálými spory mezi vyšší a nižší šlechtou, kteří čas od času usedají ke společnému stolu a jsou donuceni řešit spory dohodou.
A to bylo i v případě zločinu vraždy na Zlenicích hradě. Všichni podezřelí: Jan ze Zlenic, vznešený pán Zdeslav ze Šternberka, Beneš z Konopiště, Ctibor z Kožlí a Zdislav z Mrače, se zde u nás na Týneckém hradě sešli u pana Oldřicha z Týnce a podrobili se zde Božímu soudu s černým kocourem, pod bedlivým dohledem královského popravčího Petra Ptáčka.

Přítomní pánové byli zavedeni do temné hradní místnosti, ze které svítily jenom dvě velké zelené oči. Když se rozkoukali v šeru, poznali, že uprostřed místnosti, která byla hradní mučírnou, sedí na dřevěném špalku jehož účel si mohli domyslet,  veliký černý kocour.
Páni se pokřižovali a očekávali jakou zkoušku jim správce uloží. Konečně Oldřich z Týnce promluvil „Zavedl jsem vás sem na zkoušku, abych se přesvědčil, že jste mluvili pravdu a co by ještě mohlo posloužit k vypátrání zlenického vraha. Černý kocour, kterého zde vidíte má kouzelnou moc. Kdo se ho dotkne a nemluví přitom pravdu, zůstane mu na ruce černé znamení.“
Poté všichni z mučírny odešli a jednotlivě přicházeli pohladit kocoura. Když všichni vykonali tento tajemný akt, nechal pan Oldřich z Týnce zapálit louče a rázně zavelel „Ukažte mi všichni ruce!“ Páni uposlechli a ruce ukázali. Měli ruce černé, jen jeden měl ruce čisté – byl to zlenický vrah. Popravčí se usmál a přece na tom není nic kouzelného, kocour byl zaprášen sazemi a kdo měl zlé svědomí, bál se kocoura pohladit a ruce mu zůstaly čisté. To je celý ten zázrak.
Mnoho let usiluji o to, aby na hradním  nádvoří u muzea  byla instalována bronzová socha Černého kocoura na kamenném podkladu. Chtěl jsem, aby se tato legenda uvedla ve známost, byla po boku Blanických rytířů, Františkolázeňského Amorka a pokud bychom chtěli být evropští, tak třeba jako Malá mořská víla v Kodani či bruselský čurající chlapeček a další. Zatím k tomu není ochota a duch Černého kocoura tak dál bloudí sklepením týneckého hradu a čeká a čeká a čeká….
Příště představím další týneckou legendu – legendu o Jeptišce a pak někdy legendu o vílách a pokladu na hradě Zbořený Kostelec.
Antonín Krch

Poznámka:
Trochu jsem váhal, kam tenhle příspěvek zařadit, zda do historie nebo Týneckého dění. Myslím si, že do historie patří spíše fakta. Tahle legenda tak určitě patří do Týneckého dění. Máme krásné město a proč vymýšlet něco nového, když můžeme využít vlastní historii, staré legendy i lidové povídačky.
Z tohoto pohledu si osobně velmi vážím každého, který zcela nezištně propaguje vlastní město a jsem hrdý na to, že sám můžu touhle cestou pomáhat.

pZ

V loňském roce jsme vzpomínali na stoleté výročí zahájení Velké války.

V této první světové válce zahynulo mnoho lidí a památníky se jmény našich padlích občanů jsou v každé obci a můžeme zde na nich najít jména našich předků. V samotném Týnci a v okolních obcích došlo k opravě těchto památníků a za to patří městu uznání a poděkování.

 

 

 

 

 

 

Tato válka změnila životy mnoha lidí a změnila i společnost. Vzhledem k nedostatku práce schopných mužů se více rozvíjela technika a došlo i k velkému zvýraznění žen ve společnosti, ve velké míře se objevili učitelky, lékařky a ženy také dostali plné volební právo.

 

 

 

 

 

 

Na tuto významnou událost v našich národních dějinách by jsme neměli zapomínat a proto si vážím každého, kdo se o to důstojným způsobem snaží. I v našem městě jsou lidé (KVH Carnivora), kteří toto dělají nejen profesionálně ale i s láskou k dané věci.

V této souvislosti s rekonstrukcí památníků je pak jen škoda, že město plně nevyužilo možnosti spolupráce s tímto klubem.
Jak by taková spolupráce mohla vypadat se můžeme lehce posmutněle podívat k našim sousedům do Benešova.

pZ

Rád se procházím po našem městě a tak nemůžu vynechat ani novou cyklostezku vedoucí z Týnce do Chrástu. Ohledně této cyklostezky se vedla v minulém roce vzrušená debata a to nejen mezi našimi obyvateli a zastupiteli, ale objevila se o ní zmínka i v internetovém médiu deníku iDnes viz. rubrika Napsalo se o Týnci.
Musím objektivně přiznat, že díky ní je cesta do Chrástu skutečně pohodlnější a bezpečnější. Nebudu se zde také zabývat její kvalitou, stezka je řádně zkolaudována a měla by tedy být v pořádku.
Přesto si myslím, že je jednou místo, které tuto stezku degraduje a to je její zrovna nepěkné bezprostřední okolí na pozemku za železniční tratí, v prostoru nad čistírnou odpadních vod.
Z jedné strany se staví pěkné rodinné domy a z druhé strany jsou hromady zeminy, stavebního materiálu, keřů, vánočních stromků…

Na tomto místě měla společnost, která realizovala pro město stavbu cyklostezky postavenou mobilní asfaltovnu, skladovala tam materiál a parkovala stavební techniku. Po ukončení stavby bylo toto místo bohužel někým využito jako skládka odpadů. To že se to stalo dokumentuje i umístěná výstražná tabule „Skládka zakázána“.
Tato skládka tak hyzdí novou cestu a to je velká škoda. Zároveň také může vzhledem k místu umístění ve svahu nad řekou, vzbuzovat určité obavy z možné ekologické zátěže, protože kdo dnes může přesně vědět, co všechno a odkud se na tohle místo dovezlo a odložilo….?

 

pZ