mestotynec.eu

Týnec nad Sázavou.
Dne 19.12.2015 se uskuteční tradiční pochod na Neštětickou horu pod názvem „Za vánočním jmelím“.
Letošní ročník je již dvaapadesátý a pochod jako takový patří bezesporu mezi úplně nejstarší akce tohoto druhu. Sraz pochodníků všech věkových kategorií je v 7.oo hod. před Společenským centrem /dříve KD METAZ/ a to za každého počasí.
Jde se přes Chářovice, Chráštany, zde se připojuje pochodová větev z Netvořic a Černíkovic. Západní stěnou, velmi příkrou se dostanete na samý vrchol Neštětické hory, kde je oficiální cíl pochodu, s nezbytnou fotodokumentací pod romantickou rozhlednou.
Opékání vuřtů a pak se jde společně do restaurace v Tismi, kde je připraven pro každého oběd i s country programem. Jubilejního pochodu se před dvěma lety zúčastnilo 95 chodců, v loňském roce to bylo 64 chodců.
A letos, letos uvidíme…

Srdečně všechny zveme.

Antonín Krch – Týnecký patriot

Dnes Vám nabízím pokračování minulého článku o našich – Týneckých legionářích.
To že se jednalo o lidi schopné a odhodlané, dokazují nejen válečné úspěchy, ale i jejich velká vytrvalost při cestě z dalekého východu. To že na tuto cestu bylo potřeba opravdu velkého úsilí a vytrvalosti svědčí i to, jak dlouhá byla a kolik času a sil celý návrat zabral.
Zajímavě je počátek a průběh této cesty popsán v časopisu Lidé a země:
Tažení československého vojska evropským Ruskem i Sibiří je srovnatelné s anabází bájných řeckých Argonautů. Vznik ruských legií však byl poněkud opožděný. Teprve po ruské únorové revoluci se T. G. Masarykovi a dalším československým politikům podařilo přesvědčit Kerenského vládu o potřebě sestavit samostatnou československou brigádu z dobrovolníků z řad českých a slovenských zajatců. Vítězství legionářů v bitvě u Zborova 2. července 1917 sice podnítilo zájem o další vstup do legií, na druhé straně se situace v zemi začala měnit.
Po vítězství bolševické revoluce totiž Rusko uzavřelo separátní mír s Centrálními mocnostmi, v jehož důsledku stávající dvě divize legionářů ztratily možnost bojovat proti nepříteli. Bylo rozhodnuto odsunout je z Ruska východním směrem přes tichomořský přístav Vladivostok.
Někteří z legionářů si uvědomovali, jak daleká a strastiplná cesta je čeká. Byl mezi nimi například i herec Zdeněk Štěpánek, který v roce 1919 stanul na březích největšího evropského veletoku: „Přiblížili jsme se k máťušce Volze, bylo ji cítit přímo ve vzduchu… Na druhém břehu, daleko v mlze, viděl jsem malý vláček, vypadal jako dětská hračka. Tam na druhém břehu začíná vlastně Ural a za Uralem Sibiř. Tam na druhé straně, v modravé dálce, nás očekává Asie…“
Zpočátku byly vztahy velení legií se sovětskou vládou korektní. Po uzavření brestlitevského míru se ovšem situace zkomplikovala. Masaryk původně odmítal myšlenku angažovat obě divize legií v tažení proti bolševikům. Sovětská vláda však začala přednostně dopravovat na západ zajatce Centrálních mocností a transporty s Čechoslováky směřující opačným směrem se na čas úplně zastavily. Legionáři proto museli vzít osud do svých rukou.
Po několika incidentech vyvolaných sovětskými orgány českoslovenští legionáři ovládli do konce srpna 1918 sibiřskou železniční magistrálu v délce 3000 km. Poté, co dostali zprávu o vyhlášení samostatného Československa, však začali pochybovat o smyslu bojů s Rudou armádou kdesi v Povolží či na Urale. Chtěli domů, museli se však obrnit trpělivostí. Námořní evakuace legií z Ruska skončila až 2. září 1920, kdy z Vladivostoku odplul poslední transport.
K dokreslení této cesty vám i dnes poskytneme autentické fotografie novin a momentky z cesty od našeho rodáka, opět s původním popiskem majitele. Mimochodem jen tak pro zajímavost, majitel sám se nachází na úvodní fotografii.

 

 

 

 

 

Větrný mlýn v Rusku:

Vladivostok:Sharbin v Číně:Panamský průplav:

Ostrůvek v Tichém oceánu:
Věřím, že tyto momentky a pohlednice vám přiblížili dlouhé putování legionářů. V dalším pokračování vám také ukážeme jejich vlastní bojovou činnost na Ruské frontě.

Za Týnecké patrioty Zdeněk Vondrák

 

Dnešní den si připomínáme svátek boje za svobodu a demokracii. V minulém měsíci dne 28. října jsme si připomněli svátek vzniku samostatného Československa.
Ve stínu těchto významných svátků, pak trochu zapadl i svátek další a to dne 11.11., kdy jsme si mohli připomenout Den válečných veteránů.

Den válečných veteránů, je den věnovaný památce válečných veteránů. Slaví se celosvětově jako Den veteránů nebo Den vzpomínek. Od listopadu 2001 je tento významný den připomínán i v České republice.
11. listopad byl přitom vybrán symbolicky, neboť toho dne roku 1918 bylo ve vlakovém voze v Le Francport u severofrancouzského města Compiégne podepsáno příměří mezi Spojenci a Německem, jímž byly na západní frontě oficiálně ukončeny boje 1. světové války.

Pro nás je jistě zajímavé, že všechny tyto svátky můžeme spojit jedním pevným článkem a to jsou naši váleční veteráni – Legionáři, kteří bojovali v 1. světové válce a jejichž mnohdy zajímavé a pohnuté osudy jsou dnes neprávem zapomínány.
I na Týnecku se mnoho těchto statečných lidí nacházelo a v tomto našem miniseriálu si vám je dovolíme připomenout. V tomto článku použijeme autentické historické materiály od našich pamětníků a podíváme se a připomeneme si památku legionářů v Rusku.

Popisek každé fotografie je osobní od jejího autora:

1. Pomník našich bratří v Irkutsku

2. Pomník spojeneckých vojsk ve Vladivostoku

3. Pomník našich bratří ve Vladivostoku

V dalším článku vám přiblížíme dlouho cestu našich legionářů z Vladivostoku do Československa.

Za Týnecké patrioty zpracoval Zdeněk Vondrák

 

V minulém měsíci jsme měli státní svátek, který nám připomíná vznik naší Československé a České státnosti.
V této souvislosti jsme se pokusili tento svátek viditelněji připomenout i na Týnecku. Zajistili jsme na městských vývěskách vylepení jednoduchých letáků s výzvou, aby jsme nebyli lhostejní a důstojně si připomněli svátek, za který naši předci pokládali své životy.
Zde musíme také objektivně poznamenat, že k avizovanému úklidu památníků padlých z první světové války ze strany města opravdu došlo.
Na některých státních budovách byli také vyvěšeny naše státní vlajky. U soukromých a podnikatelských objektů se tak u příležitosti tohoto svátku stalo ovšem minimálně, přesto i tam se naše vlajky objevili. Svíčky a květiny na pomnících padlých se pak objevili takřka na všech.
Několik našich čtenářů se na nás také obrátilo z informací, že i když by rádi vlajku vyvěsili, tak se jim jí nepovedlo v krátké době nikde zakoupit. Informace celkem šokující, ale jak jsme zjistili, tak zcela pravdivá a třeba v Benešově se nám nepovedlo sehnat ani jedinou…
Tímto chceme poděkovat našim obyvatelům kteří nebyli a nejsou lhostejní k našemu národu, státu, městu i lidem zde žijících.
Děkujeme

Malý přehled fotografií z našeho archivu k výročí 28.října na Týnecku:

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Za Týnecké patrioty Zdeněk Vondrák