Slavná Peceradská výročí 18.7.2016

Dnešní den je pro naše sousedy z Pecerad svým způsobem vyjímečný.
Jde o dnešní datum, kdy se událi hned dvě události.

Tou první a starší je 241 výročí zastřelení sedláka Pavla Vnoučka na Konopišti – viz. článek Nenápadní hrdinové mezi námi – Pavel Vnouček. V tomto článku naleznete dobové informace o této nešťastné události.

Druhá událost je mnohem mladší, jde o totiž o datum ( 18.7.1918 ) narození dalšího Peceradského významného rodáka pana Rudolfa Šobíška.
Tento člověk se v době okupace našeho státu za Druhé světové války odhodlal jako mnoho jiných vlastenců odejít do zahraničí a aktivně bojovat za naší svobodu a domů se po válce vrátil jako rotný – zbrojíř 311. bombardovací perutě.
Bohužel doba těmto lidem nepřála a tak po nějakém čase musel republiku opět opustit a život poté strávil v Africe v Rhodésii a USA.
Sám byl velmi skromný a pečlivě dbal na to, aby se o něm nikde nemluvilo a jeho zde žijící příbuzní neměli problémy s tehdejší mocí. Před rokem 1990 tak jeho setkání s rodinou bývala utajovaná a odehrávala se například v Maďarsku.
Tento Peceradský hrdina je dnes neprávem téměř zapomenutý a mi mu tímto článkem děkujeme za jeho statečný postoj v těžkých dobách našeho státu.

Pro zajímavost zde také uvedu jedinou zmínku ze strany našeho města kterou se podařilo dohledat a tou je článek z tehdejšího Týneckého zpravodaje z července roku 1991:
……………………………………………………………………………………………
Narodil se 18.7.1918. V Peceradech vyrůstal a do školy chodil v Týnci nad Sázavou. Vyučil se a pracoval jako automechanik ve Zbrojovce Ing. Františka Janečka v Týnci nad Sázavou. Z vlasti odešel již v roce 1939. Bojoval ve Francii, od roku 1941 v Anglii jako zbrojíř 311. bombardovací perutě. Do vlasti se vrátil v roce 1945 v hodnosti rotný. Dlouho však ve vlasti pobývat nemohl. V době pronásledování „zápaďáku“ po komunistickém puči musel z vlasti opět odejít, zpřetrhat vlastenecká pouta a žát opět v cizině. Dlouho prý pobýval v Africe a v současné době prý žije v USA.

Posíláme mu tedy touto cestou vzpomínek mnohé díky za to všechno, co pro rodnou vlast a nás mladší ve svém životě obětoval. Přejeme mu zdraví a věříme, že se jednou do vlasti vrátí.
Mir. Berka
……………………………………………………………………………………………..

Pan Rudolf Šobíšek se do naší vlasti už nevrátí, zemřel v roce 1994 a tak tedy i mi mu dnes tímto způsobem děkujeme za jeho prokázané hrdinství….

Účast
No 311 (Czechoslovak) Squadron RAF 311. československá peruť RAF
Znak 311. perutě
Země	Spojené království
Existence	29. července 1940 až 15. února 1946
Vznik	RAF Honington
Zánik	15. února 1946
Typ	bombardovací peruť
Funkce	noční bombardování námořní hlídkování
Motto	„Na množství nehleďte“
Nadřazené jednotky	RAF Bomber Command(1940–1942) RAF Coastal Command(1942–1945)
Války	Druhá světová válka
Bitvy	Druhá bitva o Atlantik
Letouny
Bombardovací	Vickers Wellington Consolidated Liberator

Uvedené foto a popisek je ilustrační a jsou převzaty z Wikipedie.

Za Týnecké patrioty Zdeněk Vondrák

Oprava: Po vydání článku se mi ozvala neteř pana Šobíška a upřesnila místo pobytu svého strýce, který svůj život prožil v Rhodésii a následně se přestěhoval do Skotska, kde v roce 1994 zemřel.
Děkuji za upřesnění. ZV

Pozvání na Konopiště

Zdravím všechny naše čtenáře.
Rád vás všechny touto formou zvu na blízké Konopiště, kde se uskuteční z mého pohledu zcela vyjímečná akce, kterou pořádá Klub vojenské historie Carnivora, který má i blízký vztah k našemu městu:

Konopišťské setkání C. a K. jednotek

Datum a čas: 22.7.2016

Konec akce: 24.7.2016

Místo konání: Benešov

Období: 1914-1918

Organizátor: Klub vojenské historie Carnivora z Benešova, ve spolupráci se státním zámkem Konopiště a městem Benešov

Popis akce:
V místě události bude možno viděti dobový vojenský tábor, polní ležení s polní kuchyní, výcvik jednotek a prezentírky i promenády na vršku zámeckém, jak vojska tak i půvabných paniček. Přijeďte se kochat nostalgicko atmosférou z dob majitele zámku Franze Ferdinanda d’Este.

Program pro veřejnost:

sobota:
– 09:00 – 11:30hod. pochod městem Benešov se slavnostní přehlídkou a mší za padlé vojáky
– 15:00 – 16:00 hod. bitevní ukázka pluků na manévrech (pole u letního kina na Konopišti)
– 19:00 hod. zábava v příjemném prostředí zámeckého podhradí

Za Týnecké patrioty zve Zdeněk Vondrák

Nová Rychta Peceradská – 2016

Při pátrání pro jiný připravovaný článek, jsem v Peceradech narazil na naše spoluobčany – místní patrioty, kterým není lhostejná naše historie a nezištně jsou schopní a ochotní s ní seznámit i nás a naše děti prostřednictvím připravované podzimní výstavy o životě na vesnici.
Vše je zajímavější o to, že jde o historii reálného života naší obce a jejích obyvatel, mezi kterými máme mnozí své příbuzné a známé a samotné nás může překvapit, co se vše se v této souvislosti můžeme o tzv. běžném životě dozvědět.

Jaroslav Šobíšek - autor Rychty Peceradské U pořadatelů výstavy pak jde jistě i o úctu k předkům a generační zkušenost, neboť se u nich nachází předek, pan Jaroslav Šobíšek, který se zasloužil o sepsání Rychty Peceradské, která již byla zmiňovaná a bylo z ní čerpáno v některých předchozích příspěvcích.

Příprava a pořádání takové výstavy není věc zcela jistě jednoduchá a je časově náročná, proto jsem rád, že můžeme i mi pomoci a projevit tak svůj dík za tuto záslužnou práci.

V souvislosti s touto výstavou by byla určitě zajímavá i případní spolupráce s Týneckým městským úřadem a to nejen při vlastní výstavě, ale následně by stálo za úvahu, zda by se nedal v prostorách úřadu vyčlenit výstavní prostor, kde by se mohli některé z připravovaných materiálů průběžně objevovat.
Zapojit se může také každý z nás, kdo by mohl a chtěl poskytnout pomoci, měl potřebné materiály apod. může kontaktovat přímo pořadatele:
…………………………………………………………………………………………………
Milí spoluobčané,

rádi bychom opět uspořádali v Peceradech výstavu o tom, jak se žilo a pracovalo na vesnici. K tomu je potřeba spousta fotografií, dokumentů, rekvizit apod.

Proto prosíme každého, kdo by mohl zapůjčit cokoliv pro tuto výstavu, aby tak učinil během měsíce června – července 2016.

Příspěvky přijímají:
u Radačovských /tel.: 737 874 078/
u Procházků /tel: 734 216 652/
u Dřízhalů /tel.: 733 506 957/

Všem děkuje Osadní výbor Pecerady
…………………………………………………………………………………………………

Za Týnecké patrioty Zdeněk Vondrák

Poznáváme Týnecko – Krávy opravdu nejsou fialové…

Dnešní článek lehce navazuje na předchozí.
Také dnes vás pozvu na výlet do okolí Týnce a tentokrát na výlet, který je možné uskutečnit pěšky nebo na kole přímo z našeho města.
Nejenže se můžete projít naším krásným okolím, ale zároveň můžete dětem ukázat jak vypadají skutečné krávy, že opravdu nejsou fialové, jak nám je stále ukazují některá média a dokonce je zde možné si na malou živou kravičku – tele i fyzicky sáhnout.
Pokud se tedy odhodláte k výletu, počítejte s tím, že strávíte příjemné odpoledne v přírodě. Je možné ho absolvovat i s kočárky, kdy jen doporučím ty s většími kolečky.

Cestu můžete začít Zelenými vraty
u Týnecké školky, kdy se vydáte rovně lesní cestou, minete závoru a budete šlapat cca dva kilometry skoro pořád
do kopce až na Holý vrch, kde je možné udělat svačinovou zastávku ve zde postaveném turistickém altánku.
Po občerstvení pak pokračujte stále rovně, již podél pastvin, kde se po pár stech metrech objeví po levé straně rodinná farma pana Mikoláška.
Cesta k ní vede z lesa přibližně 200 metrů po běžné silnici, kde doporučuji větší opatrnost na své ratolesti a domácí mazlíčky, neboť někteří řidiči si zdejší novou silnici trochu pletou se závodní dráhou.
Poté se už nacházíte u statku, kde je nejen možné ukázat a vysvětlit dětem jak vypadá opravdová kráva, co jí, jak vypadá její mládě – telátko, která jsou zde také ustájená v přístupných boxech.
Na farmě se nachází i prodejna mléčných výrobků a pokud si sebou přinesete 1,5 litrovou láhev a pár drobných (23,- Kč), můžete si zde i natočit v mléčném automatu kravské mléko.
V současné době se i z boku statku, podél dlážděné cesty pod jeho střechou, nachází kolonie vlaštovek a jejich letecká akrobacie není určitě také nezajímavá.

Cestu zpět můžete zvolit jak stejnou a vrátit se tak po „vlastních stopách“ nebo si vybrat některou z jiných variant, jako je například již zmiňovaná dlážděnka a kolem vysílače polní cestičkou zpět do lesa nad Chrást a kolem studánky do Týnce. Další cestou se pak můžete vydat po silnici do Krhanic, kde obzvláště žížnivý taťkové budou míjet několik občerstvoven a dostanete se tak opět po silnici přes Chrást do Týnce. V Krhanicích je pak také možné počkat na posázavský motoráček a do Týnce se pohodlně svést.
Věřím, že vás náš tip na výlet zaujal a že při něm prožijete rodinou nebo kamarádskou pohodu.

Za Týnecké patrioty Zdeněk Vondrák

Poznáváme Týnecko a okolí + připomínka válečné historie

Zdravím naše čtenáře.
V dnešním příspěvku vám nabídnu malou exkurzi do pohnuté válečné historie a zároveň vás pozvu na procházku v našem blízkém okolí a to na Posázavskou stezku.
Jako podklady pro tento příspěvek jsem si dovolil použít článek pana Aleše Preslera z iDnes blogu a tímto mu zároveň děkuji za svolení s jeho využitím.
Na jeho příspěvek jsem si vzpomněl v souvislosti s přípravou článku na výročí ukončení II. světové války 9. května, kdy jsem připomněl příslušníka našeho letectva v Anglii, který statečně bojoval i za naši svobodu.
V našem okolí se k mému překvapení ovšem nalezl případ zcela opačný a svým způsobem ojedinělý.
Článek je redakčně zkrácen, neobsahuje všechny fotografie a jeho úplné znění najdete také zde http://presler.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=458437
Příspěvek vás pozve na procházku Posázavskou stezkou s možnou návštěvou pohádkových zákoutí:

K Medníku nejen za udavačem a zrádcem

16. 04. 2015 18:15:57

Soudní znalci ho označili za vysoce diferencovaného debila, ale ani to mu nepomohlo. Hlavní líčení začalo 14. dubna v osm hodin ráno a skončilo nedlouho po šesté večer. Poprava se uskutečnila ve 21.50 v pankrácké věznici, o patnáct minut později lékař konstatoval smrt.

Řeč je o Augustinovi Přeučilovi, pilotovi československé letky RAF, který se zapsal černým písmem do dějin našeho zahraničního i tuzemského odboje za druhé světové války. Jako jediný z našich pilotů uprchl do Anglie již předem naverbovaný gestapem, odtud předával zprávy, pak ukradl letoun a odletěl s ním do okupované Belgie. Místní odbojáři jej ukryli, ale on se následující den dobrovolně přihlásil Němcům, své zachránce udal a oni šli na smrt. Po převozu do Prahy Přeučil sloužil gestapu jako udavač a volavka, mnoho lidí stála neopatrnost ve styku s ním život. Přišel si na slušné peníze, ale nedožil se ani třiatřiceti let. Po jednodenním soudním procesu byl v roce 1947 odsouzen k trestu smrti a ještě týž večer popraven..
Augustin Přeučil se narodil 3. července 1914 v osadě Závist, jež je součástí Třebsína. A právě Třebsín je ideálním nástupištěm k výstupu na bájnou středočeskou horu Medník, neboť z této strany lze stoupat v celku pohodlně, zatímco z opačného směru jsou svahy hodně strmé. Proto si zde minulou neděli dal sraz turistický oddíl Šlapka, tvořený Blankou a Pepíkem Macháčkovými s jejich fenkou Dixie a námi – tedy mojí manželkou Janou, mnou a naším ovčákem Orim. Původním tématem výletu ovšem nebyl zrádce Přeučil, nýbrž medníkovská rarita, rostlina kandík psí zub, která ve střední Evropě roste právě jenom tady. Měli jsme informace, že už je po době květu, ale říkali jsme si, co kdyby… Informace však nelhaly, květ kandíku jsme mohli spatřil pouze na tabulích naučné stezky. 458429_article_photo_J8TITQt0_600x
Kdo vystoupá na vrchol Medníku, měl by na jeho úpatí sebrat kámen a vynést ho na mohylu, která se zde nachází. To jsme bohužel zjistili až ex post, stejně jako to, že bychom u sebe měli mít porcelánový hrneček a pověsit u kultovního svatostánku vodníka Třeba. U mohyly je také schránka s návštěvnickou knihou, kam můžete zapsat své dojmy. Právě v ní 458429_article_photo_ZppO7yu0_600x jsme narazili na pár minut staré řádky, v nichž předchozí výprava smutně konstatovala nález pouze dvou odkvetlých kandíků. Následoval prudký sestup k řece Sázavě.
Vysokohorská turistika má nevýhodu v tom, že na každém vršku nenajdeš hospodu a trpíš žízní. To vědí i správní obchodníci, a proto je Medník obklíčen občerstvovacími zařízeními, někteří majitelé však obětují zisk za osobní pohodlí. Věděli jsme, že na pikovickém úpatí je občerstvovna Na žíznivé stezce, nicméně ta v neděli zavírá ve dvě odpoledne, zatímco kolem proudí davy turistů. Jsme holt v Čechách, klídek je klídek. Takže „Na žíznivé stezce“ jsme se nenapojili, nicméně odtud začíná (anebo končí) slavná Posázavská stezka. Zajímavé výhledy, člověk žasne, jak někteří chataři dokázali své příbytky postavit uprostřed skalního srázu. Přemýšlet už se nechce ale o tom, jak zachází s odpady, respektive exkrementy. Měl jsem kamarádku, jež podobné víkendové zařízení vlastnila, o odpadech jsem s ní řeči nevedl, jen mě zajímalo, jak se tam žije. Prý v pátek přijedou, snesou nápoje a potraviny doprostřed skály, sobotu prosedí na terase a koukají na Sázavu pod sebou, v neděli zase vynosí potřebně věci opačným směrem. Na nějaké vycházky po okolí nemají čas, ten sestup a výstup je vyčerpá.
Posázavskou stezkou se davy potulují většinou od Kamenného Přívozu, kam dojedou vlakem a projdou pár kilometrů do Petrova, odkud pacifikem zase odjedou. Turistický oddíl Šlapka však kráčel proti tomuto proudu a zjistil, že největší hlupáci jsou majitelé malých psů. Tihle „pejskaři“ se domnívají, že my, majitelé větších plemen, jsme povinni se o ně postarat a zajistit, aby ten jejich mrňous vyvázl bez úhony. Dobře, beru to, v nepřehledných úsecích jsem měl Oriho na vodítku. Jenže když proti nám vyběhl kokršpaněl, zastavil se na místě, kde věděl, že na něho Ori nemůže a provokoval, pak mě to s prominutím nasralo. A ještě víc mě naštvalo, když paní kokršpanělačka, co se objevila s několikaminutovým zpožděním, nemohla svého psa připoutat na vodítko s tvrzením, že pokud by se ho dotkla, tak ho nezvládne a on po mém psu vystartuje. Kdybych byl svině, tak Oriho uvolním já a diskuze s majitelkou kokršpaněla o tom, kdo koho napadne, by byla bezpředmětná. Tímto apeluji na vlastníky mrňousů, aby si uvědomili, že i oni jsou povinni svoji parodii na psa si zabezpečit.
Turistický oddíl Šlapka po zdolání tříkilometrového úseku zabočil lehkým stoupáním zpět ke Třebsínu. Tento úsek se nazývá Údolím ticha, kde je i stejnojmenná trampská osada. Právě tady byste mohli použít výše zmíněný hrneček, tedy pokud jste ho s sebou vzali, a zavěsit jej u památníku vodníka Třeba. (Vodník Třeb měl syna a odtud vzniklo jméno Třeb-syn, tedy Třebsín.) Kousek nad Třebem je pomníček tragicky zesnulého osadníka Jiřího Loužeckého. Letos by oslavil osmdesáté narozeniny, ale v osmadvaceti letech tragicky zahynul, když se na něj převrátil nákladní vůz s pískem, který dopravoval na svojí chatu právě v Údolí ticha.
Jsme zpátky v Třebsíně, respektive ve vyhlášeném hostinci U Novotných. A oslím můstkem se vracíme k úvodu tohoto textu, tedy ke zrádci Augustinovi Přeučilovi. Dotaz na obsluhujícího zněl, zda mu toto jméno něco říká.

„Ano, bylo to snad za války, bydlel snad na Závisti, víc nevím,“ zněla odpověď.

Nelze personálu vyčítat neznalost dávno mrtvých lidí, navíc udavačem a zrádcem by se žádná obec a její obyvatelé určitě nechlubili. Jenže Augustin Přeučil právě v této hospodě kdysi obsluhoval…
Nechme ale zrádce a práskače stranou, vydat se na Medník a projít se Posázavskou stezkou s přáteli je daleko přínosnější než strávit den na blogu.

Za Týnecké patrioty vybral a upravil Zdeněk Vondrák