mestotynec.eu

Pokud patříte mezi milovníky záhad, mysterií a legend a hlavně řeky Sázavy, tak vítejte ve městě, které není a nikdy nebylo bránou do Posázaví, ale je tu hezky.

Týnec nad Sázavou ………………… píše se rok 1318, země je rozdírána neustálými spory mezi vyšší a nižší šlechtou, kteří čas od času usedají ke společnému stolu a jsou donuceni řešit spory dohodou.
A to bylo i v případě zločinu vraždy na Zlenicích hradě. Všichni podezřelí: Jan ze Zlenic, vznešený pán Zdeslav ze Šternberka, Beneš z Konopiště, Ctibor z Kožlí a Zdislav z Mrače, se zde u nás na Týneckém hradě sešli u pana Oldřicha z Týnce a podrobili se zde Božímu soudu s černým kocourem, pod bedlivým dohledem královského popravčího Petra Ptáčka.

Přítomní pánové byli zavedeni do temné hradní místnosti, ze které svítily jenom dvě velké zelené oči. Když se rozkoukali v šeru, poznali, že uprostřed místnosti, která byla hradní mučírnou, sedí na dřevěném špalku jehož účel si mohli domyslet,  veliký černý kocour.
Páni se pokřižovali a očekávali jakou zkoušku jim správce uloží. Konečně Oldřich z Týnce promluvil „Zavedl jsem vás sem na zkoušku, abych se přesvědčil, že jste mluvili pravdu a co by ještě mohlo posloužit k vypátrání zlenického vraha. Černý kocour, kterého zde vidíte má kouzelnou moc. Kdo se ho dotkne a nemluví přitom pravdu, zůstane mu na ruce černé znamení.“
Poté všichni z mučírny odešli a jednotlivě přicházeli pohladit kocoura. Když všichni vykonali tento tajemný akt, nechal pan Oldřich z Týnce zapálit louče a rázně zavelel „Ukažte mi všichni ruce!“ Páni uposlechli a ruce ukázali. Měli ruce černé, jen jeden měl ruce čisté – byl to zlenický vrah. Popravčí se usmál a přece na tom není nic kouzelného, kocour byl zaprášen sazemi a kdo měl zlé svědomí, bál se kocoura pohladit a ruce mu zůstaly čisté. To je celý ten zázrak.
Mnoho let usiluji o to, aby na hradním  nádvoří u muzea  byla instalována bronzová socha Černého kocoura na kamenném podkladu. Chtěl jsem, aby se tato legenda uvedla ve známost, byla po boku Blanických rytířů, Františkolázeňského Amorka a pokud bychom chtěli být evropští, tak třeba jako Malá mořská víla v Kodani či bruselský čurající chlapeček a další. Zatím k tomu není ochota a duch Černého kocoura tak dál bloudí sklepením týneckého hradu a čeká a čeká a čeká….
Příště představím další týneckou legendu – legendu o Jeptišce a pak někdy legendu o vílách a pokladu na hradě Zbořený Kostelec.
Antonín Krch

Poznámka:
Trochu jsem váhal, kam tenhle příspěvek zařadit, zda do historie nebo Týneckého dění. Myslím si, že do historie patří spíše fakta. Tahle legenda tak určitě patří do Týneckého dění. Máme krásné město a proč vymýšlet něco nového, když můžeme využít vlastní historii, staré legendy i lidové povídačky.
Z tohoto pohledu si osobně velmi vážím každého, který zcela nezištně propaguje vlastní město a jsem hrdý na to, že sám můžu touhle cestou pomáhat.

pZ

V loňském roce jsme vzpomínali na stoleté výročí zahájení Velké války.

V této první světové válce zahynulo mnoho lidí a památníky se jmény našich padlích občanů jsou v každé obci a můžeme zde na nich najít jména našich předků. V samotném Týnci a v okolních obcích došlo k opravě těchto památníků a za to patří městu uznání a poděkování.

 

 

 

 

 

 

Tato válka změnila životy mnoha lidí a změnila i společnost. Vzhledem k nedostatku práce schopných mužů se více rozvíjela technika a došlo i k velkému zvýraznění žen ve společnosti, ve velké míře se objevili učitelky, lékařky a ženy také dostali plné volební právo.

 

 

 

 

 

 

Na tuto významnou událost v našich národních dějinách by jsme neměli zapomínat a proto si vážím každého, kdo se o to důstojným způsobem snaží. I v našem městě jsou lidé (KVH Carnivora), kteří toto dělají nejen profesionálně ale i s láskou k dané věci.

V této souvislosti s rekonstrukcí památníků je pak jen škoda, že město plně nevyužilo možnosti spolupráce s tímto klubem.
Jak by taková spolupráce mohla vypadat se můžeme lehce posmutněle podívat k našim sousedům do Benešova.

pZ

Rád se procházím po našem městě a tak nemůžu vynechat ani novou cyklostezku vedoucí z Týnce do Chrástu. Ohledně této cyklostezky se vedla v minulém roce vzrušená debata a to nejen mezi našimi obyvateli a zastupiteli, ale objevila se o ní zmínka i v internetovém médiu deníku iDnes viz. rubrika Napsalo se o Týnci.
Musím objektivně přiznat, že díky ní je cesta do Chrástu skutečně pohodlnější a bezpečnější. Nebudu se zde také zabývat její kvalitou, stezka je řádně zkolaudována a měla by tedy být v pořádku.
Přesto si myslím, že je jednou místo, které tuto stezku degraduje a to je její zrovna nepěkné bezprostřední okolí na pozemku za železniční tratí, v prostoru nad čistírnou odpadních vod.
Z jedné strany se staví pěkné rodinné domy a z druhé strany jsou hromady zeminy, stavebního materiálu, keřů, vánočních stromků…

Na tomto místě měla společnost, která realizovala pro město stavbu cyklostezky postavenou mobilní asfaltovnu, skladovala tam materiál a parkovala stavební techniku. Po ukončení stavby bylo toto místo bohužel někým využito jako skládka odpadů. To že se to stalo dokumentuje i umístěná výstražná tabule „Skládka zakázána“.
Tato skládka tak hyzdí novou cestu a to je velká škoda. Zároveň také může vzhledem k místu umístění ve svahu nad řekou, vzbuzovat určité obavy z možné ekologické zátěže, protože kdo dnes může přesně vědět, co všechno a odkud se na tohle místo dovezlo a odložilo….?

 

pZ