Vzpomínka na 21. srpen 1968 v Týnci

Tak tu máme zase srpen a ten letošní je opravdu horký.
Naštěstí “jen” teplotami, ale to je zřejmě pořád lepší než v roce 1968, kdy došlo k tzv. vpádu vojsk Varšavské smlouvy. Z tohoto důvodu je dobře symbolický úvodní obrázek, kdy bílé pruhy na vojenské technice označovali pro případ boje invazní vojska a “vlnky” na kamenném obrubníku jsou pozůstatky po přejezdu tanku.
Pro objektivní informovanost je nutné ovšem připomenout že nešlo jen o tzv. “rusáky” (sovětské vojáky), jak v současné době převažuje veřejné mínění, ale o vojáky armád z více zemí.
Jak uvádí Ústav pro studium totalitních režimů, vojska pěti zemí Varšavské smlouvy (SSSR, PLR, NDR, MLR a BLR) překročila ve 23.00hod v noci z 20 na 21. srpna čs. hranice.
Nejsilnější vojenské uskupení složené z divizí Severní skupiny sovětských vojsk v Polsku, 2. polské armády, 38. sovětské armády Příkarpatského vojenského okruhu, 11. gardové tankové armády Pobaltského vojenského okruhu (asi 12 divizí podporovaných jednotkami 4. a 9. letecké armády) postupovalo na Jablonec nad Nisou, Náchod, Hradec Králové, Olomouc, Ostravu a Žilinu.
V NDR bylo k invazi připraveno zhruba 9 divizí (sovětská 1. gardová tanková a 20. gardová motostřelecká armáda, východoněmecké 7. tanková a 11. motostřelecká divize a 12. pohraniční brigáda speciálně zřízená pro tuto operaci) podporovaných sovětskou 24. leteckou armádou, které měly postupovat na Prahu, Plzeň a podél jihozápadních hranic ČSSR. Jednotky Jižní skupiny sovětských vojsk posílené o zesílenou 8. maďarskou motostřeleckou divizi (celkem 6-7 divizí) s 36. sovětskou leteckou armádou a maďarskou leteckou jednotkou zahájily postup na Bratislavu a Břeclav. Z prostoru Užhorodu nastupovala část 38. armády doplněná bulharským 12. motostřeleckým plukem ve směru Košice-Banská Bystrica.
Počet vojáků prvního sledu, kteří se bezprostředně účastnili invaze, je odhadován na:
– 70 000 mužů a 1800 tanků z Polska,
– 35 000 vojáků a 1300 tanků z NDR,
– 40 000 vojáků a 1500 tanků z Maďarska,
spolu s nimi přešlo hranice na 20 000 mužů týlních oddílů, speciálních technických útvarů a policie, celkem se jednalo o 160 000 mužů a 4600 tanků.

I na Týnecku tato rušná doba samozřejmě neprošla nepovšimnuta.
Přímo v bezprostředním okolí Týnce byla dislokována sovětská vojska ve Václavicích a na strategickém místě u Netvořické křižovatky, kde byl postavený velký vojenský tábor.
Zda k tomu došlo z důvodu kasáren ČS. lidové armády v Benešově a Lešanech nebo blízkosti dvou na tehdejší dobu velkých a významných průmyslových továren JAWA a METAZ dnes už není známo. Mohlo také jít jen o obklíčení našeho hlavního města nebo součet všech možností.
Přesto se v této souvislosti dají najít i celkem zajímavé okolnosti jako je například to, že vojenské jednotky sovětské armády neobsadili fyzicky Lešanská kasárna. Zda k tomu neměli rozkazy nebo ustoupili před přímou bojovou konfrontací, která bezprostředně v těchto místech hrozila, se dnes už asi nedozvíme.

I v Týnci se také v těchto dnech našli lidé, kteří chtěli veřejně vyjádřit svůj názor na tyto události. Do akcí proti invazním vojskům se zapojila značná část tehdejší omladiny – pod hotelem, kde v minulosti stály kiosky, hořely pneumatiky, což projíždějící vojáky velmi znervózňovalo – psaly se nápisy na vozovku pod dnešním kulturním domem, pověsili se transparenty na ploty u Juklů v ruštině “Kontrarevolucia nět”, “Iditě damoj” apod.
Dokonce bylo nad vojenskou kolonu na mostě vystřeleno ze signální pistole a rachejtle způsobila u vojáků zmatek, kulomety se ježily a mířily na všechny strany.
V budově výměníku v sídlišti jednu chvíli působila vysílačka Čs. rozhlasu (tento fakt je velice málo známý), která se stále operativně přesouvala, aby nedošlo k jejímu zaměření.
Jako kluk jsem vždy když jsem šel k řece pod železničním mostkem viděl nápis na tomto mostku “TO NENÍ SPRAVEDLNOST” a přemýšlel o jakou spravedlnost se asi jedná. Tento nápis cca před 10 lety již definitivně zmizel, přesto si ho pamětníci stále vybavují. Propustek 1968
Více patrný je nápis na tarasu Taras u Heřmanůvedle domu U Heřmanů.
Zblízka jsou ještě rozeznatelná písmena nápisu SVOBODA – MÍR.

 

SVOBODA

Další památka z této doby je také nápis, který je dnes nejvíce zřetelný. Nachází se na zdi domu č.p. 264 v Jílovské ulici a je celkem stručný, je na něm totiž jen příjmení tehdejšího generálního tajemníka KSČ Alexandera Dubčeka – DUBČEK.
Dubček 1968
Je z podivem, že tento nápis přečkal do naší doby všechna léta normalizace, kdy každá zmínka o srpnu 1968 byla striktně umlčovaná a vymazávaná a můžeme tak ještě dnes vidět autentické stopy tehdejší pohnuté doby.

Za Týnecké patrioty zavzpomínal Antonín Krch a Zdeněk Vondrák.