Rubrika: Nejen Týnecké dění

Tak jsme téměř v polovině prázdnin.
Pro někoho je už jejich polovina za námi, pro ty optimističtější je ještě polovina před námi.
Někteří z vás dnes možná řeší jak strávit den se svými blízkými, něco pro sebe udělat a ještě se příjemně protáhnout.
V tomto případě máme pro vás tip na návštěvu Vlčí rokle u Prosečnice.
Název sice napovídá, že v ní v minulosti mohli žít i skuteční vlci a protože se nacházíme v regionu se silným starověkým keltským osídlením, může to být slovní pozůstatek z tohoto období.
V případě, že se rozhodnete pro její návštěvu, doporučujeme sportovní boty a cesta není vhodná pro kočárky. Pro děti může být zajímavá cesta i tím, že počátek můžete ujet vlakem a vystoupit na zastávce Prosečnice.
Ze zastávky se dáte dolů k silnici a poté půjdete po žluté turistické značce.
Z této strany se připravte na takřka stálé stoupání v krásné krajině se zajímavými zákoutími a přírodou.

Velmi mě lákalo zveřejnit přesný popis cesty s dostatkem fotografií, ale nakonec jsem se rozhodl ukázat vám jen několik momentek a nepřipravit vás tak o všechna možná překvapení.

Konec cesty je pak možné brát na samém vrchu nad Prosečnicí, na křižovatce několika cest, kde se můžete sami rozhodnout, zda se vrátíte stejnou cestou zpět nebo si vyberete třeba cestu lesem na Horní Požáry, Krhanice a Týnec.

Za Patrioty Týnecka Zdeněk Vondrák

 

 

Dnes se opět vrátíme k našim hrdinům.

V článku si tak připomeneme nejen poslední statečný boj našich parašutistů po úspěšném atentátu na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha, kteří se proti velké přesile nevzdali a všichni tak 18. června 1942 padli, ale připomene si v této souvislosti opět i našeho místního hrdinu – Rudolfa Šobíška z Pecerad:

 

 

 

 

 

 

Na první pohled se od sebe můžou životní osudy lidí při této příležitosti lišit, přesto jsou si však souhrou tehdejších okolností podobné a dokonce je možné, že se protagonisté a jejich rodinní příslušníci osobně i potkali.

Vždyť parašutisté se stejně jako Rudolf zúčastnili bitvy o Francii, mohli se potkat i při službě v Anglii a nejsmutnější setkání se mohlo uskutečnit mezi rodinnými příslušníky v lágru ve Svatobořicích, kde byli internováni i rodiče Rudolfa…

O atentátu je dnes možné nalézt mnoho informací v různých mediích, mi vám dnes nabídneme ovšem věci zatím nikde nezveřejněné.
Jde o zápisky Rudolfovi sestry, paní Vlasty Dřízhalové s využitím originálních fotografií.

Přesto, že se jedná „jen“ o pár vět a fotografií, je z nich poznat sílu člověka, který se rozhodl nejen za svou svobodu bojovat a nevzdávat se:

V březnu 1939 naše republika obsazena Němci. Bylo ošklivé počasí, padal sníh.

Rudolf odešel v dubnu 1939. V r. 1942 psal z Jugoslavie.

V r. 1940 bojoval ve Francii a když Němci dobyli Francii, z jejich Čsl. pluku ze 2000 vojáků (bojovali u Paříže) zbylo polovic.

Těžce zraněn po výbuchu bomby, přeraženy obě nohy a jeho kamarád zraněnou hlavu. Kamarádi je považovali za mrtvé a odebrali jim doklady. Když jim vesničani přišli na pomoc, zjistili že oba žijí, pomohli jim z trosek a umožnili jim útěk před Němci.

Bratr těžce raněn řídil motocykl s kamarádem, trvalo to 3 týdny než se dostali do Marseil na jih Francie, kde je nalodili na loď a odvezli do Anglie. 311. bombardovací peruť.

Velitel řekl Rudolfovi „dnes nepoletíš, abys ses mohl vrátit a říci všem pravdu“. Tenkrát velitel padl.

Rudolf se vrátil v srpnu 1945, byli jsme v Praze, ale Rudolfa jsme nepoznali, až v Ruzyni.

V r. 1948 odešel znovu, protože jim hrozilo zatčení, protože byli „zápaďáci“, ale tak svět odplácí. Dnes nedostal ani vísum, aby se mohl vrátit domů.

(Podle vyprávění. Bylo toho mnoho, ale je to zbytečné).

Jsem osobně rád, že můžeme alespoň touto formou poděkovat všem za jejich hrdinství a zdůraznit, že by jsme neměli nikdy zapomenout.

Za Patrioty Týnecka Zdeněk Vondrák s laskavým svolením a přispěním manželů Dřízhalových.

 

Dnes chci všem našim čtenářům nabídnout netradiční pohled na májové dny a s tím spojené oslavy osvobození od německého fašismu.
Oproti minulým létům vám totiž můžu dnes nabídnout skutečný pohled do reálného života našich předků.
Jde o stručné doslovné poznámky Peceradské rodačky paní Vlasty Dřízhalové. Z těchto poznámek si každý z nás může udělat obrázek o životě a prožít si tak dobu, která skutečně nebyla jednoduchá a v dnešní době, kdy již pomalu odešli skoro všichni pamětníci i z mého pohledu nedostatečně připomínaná….

Začtěme se tedy do minulých dob a uctěme tak památku obyčejných lidí, kteří se svým lidským přístupem k životu stali neobyčejnými hrdiny:

Historie okupace – rodina Dřízhalova Pecerady

V roce 1938 manžel na voj. cvičení, zastihla ho mobilisace, vrátil se až před vánoci.

V březnu 15/3 1939 Hitler napadl čsl. Stát., padal sníh a ošklivé počasí.

Rudolf odešel v dubnu 1939. Slovensko, Rumunsko, Jugoslávie, Polsko, Řecko, Turecko. Ve Francii bojovali, odjezd do Anglie lodí. Zlá cesta. Bombardování.

16. září 1942 v 9 hod večer odvezlo nám gestapo tatínka i maminku.

Jsme zdrceni. Stýská se nám. 11.11. Maruška pro ně plakala.

Dlouho jsme nevěděli kam je odvezli. Byli v Benešově, Táboře, odtud je vezli na Moravu do Svatobořic. (Výslech na Gestapu v Táboře. Hitler v živ. velikosti, omdlela jsem, výslech zlý.)

Internační tábor ve Svatobořicích u Kyjova. Tatínek měl č. 7/2, maminka 5/1.

 

 

 

 

 

31.5 – 1.6., jsem byla ve Svatobořicích. Bylo to smutné shledání, maminka byla v Uherském Hradišti v nemocnici, celou dobu je nemocná. Tatínek pásl v lágru husy.

27.9.1942 maminka přišla. Vzpomínáme stále na tatínka. V září 1944 je maminka v nemocnici v Benešově, je to velice zlé.

15.9.1944 v 5 hodin ráno maminka skonala. (Volala stále Rudolfa)

18.9.1944 se nám tatínek vrátil. Jarouš ho přivezl. Přijeli po pohřbu.
Tím skončili gestapácké výslechy. Tatínek je u nás dole.

Byla jsem v Benešově v záložně a poslali nás domů (5. května 1945 začalo povstání v Praze), že je revoluce. Na Chlistově jsem potkala vojska SS, která ujížděla směrem na Prahu.
Bylo to v sobotu, 12.33 hod. volání všech Čechů. Poslouchali u nás sousedé celé noci. Celé dny posloucháme rozhlas.
Co toto píši, čekám na lékaře, táta se zhroutil. Dr. Dvorský (zemřel brzy po válce) vážně domlouval tátovi.

5. května 1945 provolání České vlády. Od 14 hodin ve styku s Nár. výborem. Povolání vojáků z povolání. Vysokoškoláci. Německá armáda v Praze se vzdává, místní boje. Železničáři. Němci obsadili Prahu se všech stran.

V neděli 6.května po 7 hod. Ranní vyjednává Český výbor s Němci. K.H.Frank povolal Čes. nár. výbor k jednání.
Anglo – americké pancéře v Plzni, Plzeň obsazena.
Před 12 hodinou válčí strany proti sobě. Od Zbraslavi a Berouna vojska gen. Vlasova (R.O.A)
Provolání sestry německého Červeného kříže, volání o pomoc, Angl. am. Síly obsadily část Čech.

7. května Gen. Vlasov prohlásil kapitulaci němec. vojsku.
V 7 hodin zahájili Němci odstřelování Prahy. Praha volá o pomoc. Hlásí, že armáda gen. Vlasova odzbrojuje část něm. vojsk.
V 10 hodin provolání Nár. rady. Zamítnutí o dalším jednání s Frankem našimi parlamentáři o dalším boji s Ruskem.
Ve 12 hodin provolání ke kapitulaci:
Česká tisková kancelář hlásí bezpodmínečnou kapitulaci Německa.

Dne 8. května po 6 hodině ranní volá pražská národní rada o pomoc okolí pražské a partyzány z Brdských lesů.
Po 8 hod. Volání pro Londýn. Parlamentáři jdou vyjednávat.

8. května v 1.30 bezpodmínečná kapitulace Němců. Vyjednávání s němec. zástupci.
Podepsána kapitulace v Remeši, francouzské škole, hlavním stanu gen.Eisenhovera (?)

Dne 8. května 1945 v 16 hodin podepsání úmluvy o kapitulaci.
Podmínky jednání.
Vojenské útvary opustí od 6 hod. odpolední oblast Prahy.

3. Ženy a děti které neodejdou s vojsky, pod ochranu něm. Č.K.
4. Váleční zajatci všech národností, internovaní propuštěni
5. Odevzdání zbraní, letadel na letištích v Ruzyni a Kbelích
6. Odchod všech k demar. čáře (Amer.)
7. odstranit tech. zábrany, mosty, podminované ulice
8. potraviny s sebou
9. České obyvatelstvo nemá dělat žádné potíže.

Podepsáni. Pražák, Smrkovský, Kotrlík, Pechanský, Kutlvašr, Cinger, Kodaňka, generál Thusen (tolik rozhlas)
Volání rozhlasu na vlně 415 a 472 metry.

Provolání k mládeži. Povolávání dělníků. Poděkování pražským ženám a děvčatům. Zřízení studentské legie (Krofta, Déur, Němeček)

Dne 9. května. Němci znovu zahájili palbu dělovou na Prahu. Po 9 hodině hlásí, že Ruská armáda je v Praze. Tanky projíždí Prahou. Po 11. hodině hlásí že některé pražské čtvrti očištěny po tuhém boji. Bombardování Prahy.
3 x bombardován Mělník, civ. obyvatelstvo odtřelováno. Stálé volání o pomoc.
O 14.30 hod. Telegramy presidentu a vládě v Košicích.
V 5 hodin vztyčena ruská vlajka na pražském Hradě.
Provolání národ. rady pro Čechy a Moravu.

10. května v 7 hod. zahajuje rozhlas první vysílání. V 9 hod. Vysílání do Moskvy. Česká vláda do Prahy (Slavnost v Týnci s internovanými vězni. Mám památku.)

11. května hlásí Amerika boje již jen v Československu
12. května. Poděkování Národní rady všem, kdo se zasloužili o vítězství.
13. května. Hromadný pohřeb obětí Pražské revoluce. Tryzna na Staroměst. nám.
14. května. Maršál Stalin zaslal předsedovi vlády děkovný telegram.
16. května příjezd pres. Beneše do Prahy.
17. května příjez čsl.armády
29. května jsme obdrželi radostnou zprávu že je Rudolf v Anglii živ a zdráv
30. května přehlídka čsl.mot.armády
5. června slavnostní otevření školy v Týnci. Mluvili p.uč. Vendr, Kraifa a 3 z ruské armády
10. srpna hlásí že Japonsko bezpodmínečně kapitulovalo
15. srpna 1945 se nám Rudolf vrátil. Jsme štastni. 311 bomb. peruť (rotmistr letectva)

Za Patrioty Týnecka Zdeněk Vondrák a manželé Dřízhalovi.