„Německý most“ II.část
Jak jsem slíbil, tak se v této části vracím k předchozímu příspěvku k tvz. Německému mostu.
Strávil jsem příjemné sobotní dopoledne u Štěpánů, kteří žijí u Janovického potoka. Zatímco jsem ochutnával velikonočního beránka od usměvavé paní Štěpánové, poslouchal jsem vyprávění jejího manžela o rodinné a s ní spojené týnecké historii.
Mimo jiné jsem se dozvěděl, že rodina Štěpánova je vlastně pamětníky obou posledních světových válek.
Otec pana Štěpána se jako Československý legionář vrátil po dlouhé cestě našich legií z Ruska přes Vladivostok zpět do tehdejšího Československa v roce 1920.
V této souvislosti jsem si mohl jen opět postesknout k absenci jakýchkoli vzpomínkových akcí v loňském roce k 100 letému ukončení 1. Velké války a ještě když jsme mohli k této události získat osobní svědectví a dokumentaci našich vlastních spoluobčanů – pamětníků.
Náš rozhovor se samozřejmě také dotknul již zmiňovaného mostu. Pan Štěpán osobně vídal stavbyvedoucí firmy Billik , Schicho a spol., která celou stavbu prováděla. Tato stavební společnost byla tehdejší okupační správou prověřená a prováděla i jiné stavební práce např. na letišti v Nesvačilech a spravovala i Sonderlager v Bystřici.
A zde musím zdůraznit tu podstatnou informaci o samotném mostu kterou jsem se dozvěděl. Sám jsem jako kluk slýchal, že přes tenhle most měla vést dálnice, ale podle všeho je tato informace zcela nepravdivá…
Je možné, že silnice měla vést směrem k Praze, ale zřejmě ze zcela jiného důvodu. Týnec se nacházel na samotné hranici výcvikového a zkušebního prostoru Waffen SS. Tyto jednotky potřebovali k rychlému, spolehlivému a skrytému přesunu kvalitní silnice nejen pro pěší, ale i pro těžkou vojenskou techniku a tak bylo rozhodnuto o stavbě silnice přes tento prostor. Je možné, že se se stavbou v našem okolí začalo z důvodu blízkosti železnice a kvalitnímu mostu (most T.G.M.) přes který se mohla do vojenského prostoru dopravovat i těžká technika jako tanky apod.
Přípravné práce začali v roce 1943, kdy se vytyčila trasa od Hájovny na Tarance přes Kozlovice, Chářovice a dál pokračovala přes Poděluské kopce k Brejlovu.
U Kozlovic došlo asi jen k vytyčení trasy a drobným pozemním úpravám, kdy pak největší stavební práce byly provedeny v okolí Chářovic viz. předchozí část. Nad Podělusy pak došlo k vykácení stromů v připravované trase silnice.
Na stavbě se také podílel lom v Požárech, odkud se dovážel kámen na základy mostu.
Stavbu se díky vývoji na bojišti nepovedlo dokončit a po přerušení firma která ji zajišťovala byla převedena do Nesvačil, kde se měla podílet na blíže nespecifikovaných stavebních pracích. Zde se můžou milovníci záhad a mystérií zamyslet nad tím, co v Nesvačilech a jejich okolí stavěla, šlo jen o nějaké obranné objekty nebo třeba o na tam tradovaných skrýších pro zvláštní věci a zařízení?
Závěrem musím ale zopakovat, že legendy o stavbě dálnice se nezakládali na pravdě a život ve své rozmanitosti je někdy vlastně zcela logický a jednoduchý.
Zdeněk Vondrák – Týnečtí patrioti