Pravda nebo fáma – tajemná zákoutí II.WW

Historie je někdy opravdu podivná a rozmanitá.
Při přípravě článku k výročí ukončení II.WW dne 9.5. jsem narazil na zajímavou informaci o údajném pobytu slovenských příslušníků Waffen SS na Týnecku. Znak SS na střepu
To že tu tyto jednotky byli a působili je zcela jasně prokázaný a zadokumentovaný fakt, i tak se zmínka o jejich slovenských příslušnících zdála nepravděpodobná, ale proč by si zrovna takovou věc pamětníci vymýšleli?
Rozhodl jsem se tedy zapátrat zda je tato informace pravdivá a podařilo se mi najít docela zajímavé informace, o které se s vámi rád podělím:

Emil Lohrmann (resp. Milan Lorman) Martin Lorman 1942
Milan Lorman se narodil 27. dubna 1924 v rodině potomků německých přistěhovalců (z Vestfálska) v obci Kračunovce na východním Slovensku, kde jeho otec učil na základní škole. Později se rodina přestěhovala do obce Lazy pod Makytou. V letech 1936-38 studoval na gymnáziu v Košicích, po okupaci Košic maďarskými jednotkami v říjnu 1938 dostudoval v Bardějově. Zde v roce 1942 úspěšně složil maturitní zkoušku. V roce 1942 nastal důležitý zlom v životní dráze Milana Lormana – jeho otec, učitel Viktor Lorman, přijal místo na německé menšinové škole v Mníšku nad Hnilcom jako náhrada za německé učitele, kteří museli narukovat do německé armády. S tímto rozhodnutím také souviselo přejmenování celé rodiny podle jejich německých předků – Lohrmannů – a z Milana Lormana se tak skoro „přes noc“ stal Emil Lohrmann. V září 1942 nastoupil coby čerstvý absolvent na své první pracovní místo ke společnosti Dunajplavba ve Vídni, kde sloužil jako účetní (Zahlmeister) – nejprve na lodi M.S. „March“ a později na M.S. „Kamp“. Po neshodě s maďarským kapitánem je Emil Lohrmann v prosinci 1942 bez prostředků a dokladů vyhozen z lodi v přístavu Moháč (Maďarsko). Po strastiplné cestě přes Vídeň se Emil Lohrmann nakonec dostal zpět ke své rodině do Mníšku, kde ho však v únoru 1943 zastihla další Jobova zvěst, která měla na dlouhý čas ovlivnit jeho další osud. Osobně to popisuje takto:

V Mníšku som bol asi dva mesiace, keď jedného dňa, vo februári, mi otec ukázal list, ktorý práve dostal z nejakého nemeckého úradu…. V skrátenej forme obsah toho listu bol takýto: Kamerad Lohrmann, máš doma syna, ktorého Tretia Ríša potrebuje na fronte. Očakávame od Teba aby si ho presvedčil o jeho povinnosti prihlásiť sa ako dobrovoľník do radov našich ozbrojených síl. V prípade, že on tak neurobí, prídeme k záveru, že Vaša rodina nie je dosť patriotická a nezaslúži si sociálne príplatky z ríšskych zdrojov…. Otec mi povedal, že on ma o ničom presviedčať nebude, ale bolo jasné, že od mojej reakcie závisí, či moje sestry budú alebo nebudú môcť pokračovať vo svojich štúdiách. Ja som teda mal na výber – podrobiť sa tomuto nátlaku, alebo sa vzoprieť, poškodiť rodinu a nakoniec, možno ešte pred koncom toho istého roka, narukovať do slovenskej armády a predsa sa len ocitnúť na ruskom fronte…. A tak som sa asi o mesiac, 23-ho marca 1943 “dobrovoľne” prihlásil v Poprade na určenej adrese a odtiaľ som cestoval vlakom do Drážďan s ďalšími asi šesťdesiatimi “dobrovoľníkmi”.“

Po příjezdu do kasáren v Drážďanech je nováčkům odebrána krev a ihned na to je jim pod levou paži vytetováno písmo jejich krevní skupiny. V Drážďanech je Emil Lohrmann přidělen k 1. SS Pionier Ausbildungs und Ersatz Bataillon, kde prodělal základní tříměsíční pořadový a ženijní výcvik ve Wildermannových kasárnách (Wildermann Kaserne). V červnu/červenci (?) 1943 se Emilova rota přesunula do Čech, kde ve Výcvikovém prostoru SS „Benešov“ (Truppenübungsplatz der Waffen SS “Beneschau”) dokončila během dalších tří měsíců svůj bojový výcvik. Rota byla ubytována v budově školy v obci Davle jižně od Prahy a každý den docházela do Ženijní školy SS v Hradištku (SS Pionier Schule „Hradischko“).
V srpnu 1944 byl Emil Lohrmann jako jeden z nejlepších střelců roty odeslán ještě s několika dalšími vojáky na třítýdenní odstřelovačský kurs v Čechách. Výcvik probíhal opět ve Výcvikovém táboře SS „Beneschau“, konkrétně ve Škole SS pro odstřelovače (SS Scharfschützenschule) umístěné v Lešanech a Břežanech (byla součástí SS Panzergrenadier Schule Prosetschnitz). Po absolvování kursu obdržel Emil Lohrmann odstřelovačskou pušku a přes Prahu a Soluň odcestoval zpět do Řecka.
1 dubna 1945 během ústupu padl Emil Lohrmann do sovětského zajetí. Během několika minut se mělo rozhodnout o jeho osudu – v takových chvílích rozhodují drobnosti a povahy lidí na obou stranách. Emil Lohrmann, ač příslušník SS, z čehož ho jasně usvědčovaly výložky s runovými znaky na límci, měl štěstí. Po ošetření byl podroben výslechu a druhý den odeslán spolu s ostatními zajatci na nákladních autech do města Schwiebus (dnes Świebodzin, Polsko), cca70 km za frontovou linií. Zde byla zřízena sovětská polní nemocnice a němečtí zajatci zde vykonávali pomocné práce např. v kuchyni, při přenosu zraněných, pohřbívání mrtvých atd. Část zajatců byla začátkem května 1945 poslána do zajateckého tábora v SSSR, Emil Lohrmann spolu s cca 30 dalšími vojáky zůstal na místě jako pomocný personál. V říjnu 1945 dostala sovětská polní nemocnice rozkaz přemístit se zpět do SSSR a sovětský velitel (Major Lugovskij) se rozhodl propustit německé zajatce domů. Emil Lohrmann tak obdržel 13. října 1945 propouštěcí list a mohl se vydat za svojí rodinou. Ale tak lehké to nebylo –nejdříve odcestoval do Berlína, do francouzského sektoru, kde na policejní stanici podle tetování pod paží zjistili, že se jedná o bývalého příslušníka Waffen-SS. Byl okamžitě uvězněn na samotce ve věznici v městské části Berlína Tegel, kde strávil plných 16 měsíců (od 19. října 1945 do 19. února 1947). Po propuštění se Emil Lohrmann vydal nejdříve do Mnichova a potom do amerického prověřovacího tábora v Dachau, kde strávil cca 2 měsíce. 11. dubna 1947 obdržel Emil Lohrmann nové dokumenty, propouštěcí list a vydal se přes Graz do rakouského Angeru, kde doufal, že zastihne svou rodinu nebo alespoň známé. V Angeru však už rodiče nebyli, odstěhovali se zpátky na Slovensko, ale naštěstí u jednoho dobrého známého nechali pro Emila Lohrmanna jeho starý lodní kufr s civilním šatstvem a základními doklady, mimo jiné i rodný list. V Angeru zůstal Emil Lohrmann do května 1948 a pak odjel v rámci programu pro uprchlíky přes Vídeň a Stuttgart do Holandska a odtud do Anglie. Po příjezdu do Anglie v roce 1948, když úřady vydávaly nové dokumenty, využil Emil Lohrmann svůj rodný list a změnil si jméno na původní Milan Lorman. V Anglii pak pracoval jako tzv. European Volunteer Worker cca 4 roky např. jako pomocný personál v nemocnici. V roce 1952 se Milan Lorman v Anglii oženil a následně s manželkou odcestoval do Tasmánie (jih Austrálie), kde pracoval na místní pile. Později vstoupil do australské armády a nakonec pracoval 35 let jako kartograf. V současné době patrně ještě žije se svojí ženou a dětmi v Austrálii.

Použité odkazy:
http://www.urocnice.eu/clanky/cviciste-vojsk-ss/pionier-schule-der-waffen-ss-hradischko.html
http://www.fronta.cz/milan-lorman

Opět se potvrzuje, že historie Týnecka je opravdu zajímavá a i když některé informace se můžou zdát jako pohádky, je možné najít jejich pravdivý základ jako ten, který je napsaný v tomto článku.
Zcela jasně je zde totiž uvedena zmínka o přesunu celé “Emilovy” roty a vzhledem k tomu, že bývalo zvykem u tzv. dobrovolnických jednotek shromažďovat občany stejné národnosti, tak je velmi pravděpodobné, že tato rota byla složena z více příslušníků slovenské národnosti.

Zdeněk Vondrák – Týnečtí patrioti