Zdravíme všechny naše čtenáře.
Dnes vám ukážeme jak je možné snít o naší JAVĚ:
Za Patrioty Týnecka vystavil Zdeněk Vondrák
Rubrika: Nejen Týnecké dění
Květen 2021
Zdravíme všechny naše čtenáře.
Dnes si s vámi připomeneme významné květnové dny z roku 1945.
V našem městě se zřejmě nic připomínat nebude, tak využijeme alespoň tuto možnost a předložíme vám zajímavý článek z Pražského povstání:
Zapomenutá barikáda. Nejkrvavější bitva Pražského povstání
Pražské povstání z května 1945 má svá ikonická místa, připomínáme však jedno z dalších. Na pražské Pankráci se odehrály těžké boje.
Malé pomníčky a desky jsou v mnoha ulicích, na domech, na sloupcích plotů u zahrad, uprostřed malých náměstí. Někdy jsou schované v křoví. Na některých je jedno jméno, jinde desítky a vesměs připomínají oběti Pražského povstání.
Od něj dnes uplyne 76 let, nejvíc je to vidět ve čtvrti Pankrác, kde se odehrály jedny z nejtěžších bojů.
Nejkrvavější konflikt mezi českými vlastenci a nacisty přitom v této části města nepřipomíná žádný pomník větších rozměrů. Komunisté se snažili vzpomínky na povstání potlačit, a pokud se do historického povědomí některé z květnových střetů přece jen dostaly, pak boj o rozhlas, obrana „němé barikády“ na Trojském mostě, případně obraz německých tanků na Staroměstském náměstí.
Čtyřdenní boje na Pankráci však proti tomu měly k regulérní bitvě nejblíže.
Předzvěstí těžkých střetů v místech okolo Soudního náměstí (dnes náměstí Hrdinů) byl už pátý květen 1945, kdy stejně jako v celé Praze začali také na Pankráci Pražané živelně odzbrojovat Němce a obsazovat strategické budovy. Narazili však na rozhodný odpor strážního praporu SS, který hlídal muniční sklad ve škole Na Zelené lišce. Právě na obranu proti výpadům ze školy vznikla na Budějovické ulici (na místě před dnešním ředitelstvím Celní správy) už pátého května odpoledne první pražská barikáda.
Málokdo z velitelů povstání počítal s tím, že Němci budou mít dost sil, aby ještě Prahu dobyli zpět. Z omylu je jako první usvědčila divize SS Wallenstein z benešovského cvičiště, která se už šestého května ráno objevila rovněž na Budějovické ulici.
Naštěstí pro Pražany narazili nacisté na Pankráci na dobře zorganizovanou obranu pod vedením bývalých legionářů, především plukovníka Františka Vejmelky a podplukovníka Františka Pešky. Útok podporovaný těžkou technikou se jim podařilo zastavit na úrovni Soudního náměstí, tramvajové vozovny a parku Jezerka.
„Povstalci bojují proti očekávání dobře a neohroženě,“ postěžoval si jeden z německých velitelů.
Odvetou za neúspěch byly masakry civilního obyvatelstva v Úsobské ulici a u školy Na Zelené lišce. Samozřejmostí bylo vypalování obytných domů, které povstalci využívali jako palebné postavení i jako úkryt.
Rozhodující útok divize Wallenstein začal sedmého května ve čtyři hodiny ráno. Nacisté do sedmé hodiny překonali obě barikády před Soudním náměstím a pokračovali do centra Táborskou ulicí, v devět hodin je zastavil český protiútok.
Klíčovou roli v něm sehrály dva oddíly Ruské osvobozenecké armády (ROA), vyzbrojené tanky a pěchotními děly, jež poslal Praze na pomoc generál Andrej Vlasov.
„V 10:45 byla na Pankráci ve spolupráci s Vlasovovými oddíly úplně obnovena stará situace,“ informoval jeden z českých důstojníků pražského velitelství.
Po dalších bojích u vozovny i v parku Jezerka se vlasovci v sedm hodin večer stáhli na Smíchov.
Do centra Prahy se pak německé jednotky probily ze severu od Mělníka i z východu od Českého Brodu, útok divize Wallenstein od jihu však na pankráckém Soudním náměstí ztroskotal.
Nic na tom nezměnilo ani to, že Němci zaútočili na Pankráci ještě osmého května ráno, ve stejnou chvíli, kdy pražský velitel wehrmachtu Rudolf Toussaint začal jednat o kapitulaci s velitelem povstalců Karlem Kutlvašrem.
Oddíly SS opět pronikly přes Soudní náměstí a ve dvě hodiny odpoledne se zastavily před barikádou na křižovatce ulic Táborská a Petra Rezka. Následovala tříhodinová přestřelka, kterou ukončily až zprávy o tom, že Toussaint kapitulaci podepsal. Esesáci se začali stahovat a jejich ústup kryly z dosavadních pozic už jen slabší síly. Ještě před odchodem povraždili 23 mužů, které zajali v bojích u statku Reitknechtka.
Okolí Soudního náměstí začali povstalci čistit v noci na 9. května. První sovětské tanky dorazily do sousední Michle ve tři hodiny odpoledne.
Nebýt nápisů se jmény padlých, případně s upomínkami, že „zde padl neznámý muž“, těžko by si dnes náhodný návštěvník Pankráce povšiml, že stojí na místě bitvy.
Soudní náměstí (dnes náměstí Hrdinů) prošlo terénní úpravou a dnes ho přetíná šestiproudá magistrála ohraničená plotem. Zbylá část náměstí plní funkci mimoúrovňové dálniční křižovatky. Události května 1945 připomínají jenom dvě nenápadné plastiky. Reliéf se dvěma postavami na boční zdi pražského vrchního soudu i beztvará skulptura před vchodem do metra nesou stejný verš Františka Halase: „Jen dědička května barikáda Praha strmět bude do bezčasí.“
Důstojný památník pankrácké bitvy se nechystá. Městská část Praha 4 postaví podle místostarosty Michala Hrozy v nedalekém nuselském pivovaru sochu generála Kutlvašra. Magistrát se pochlubil novou aplikací, která eviduje všechny pomníčky padlých při Pražském povstání. Přirozeně jich je nejvíc na Pankráci.
Po přečtení článku mohou napadnout vnímavé čtenáře různé otázky.
Pro nás je například zajímavá informace o divizi SS Wallenstein která byla dislokovaná na Benešovsku a zúčastnila se bojů v Praze. Je tak možné, že její urychlený přesun do Prahy pak zabránil masakru našich spoluobčanů.
V této souvislosti se také nabízí otázka, kam vlastně zmizeli strážní jednotky ze zdejších fabrik a s nimi i slovenští příslušníci SS, kteří prodělávali výcvik v Lešanech.
Pro počtáře je pak zajímavé i číslo padlých bojovníků v těchto bojích, např. Amerických vojáků při osvobozování západních Čech padlo takřka 8x méně…
Vzpomeňme na tyto dny a jejich „obyčejné“ hrdiny.
Za Patrioty Týnecka vystavil Zdeněk Vondrák
Pro někoho peklo, pro někoho nebe
Zdravíme všechny naše čtenáře,
Dnes vám přinášíme foto názoru občana na německé nadnárodní řetězce:
Za Patrioty Týnecka vystavil Zdeněk Vondrák
Vítání jara
Zdravíme všechny naše věrné čtenáře.
Máme tu po dlouhé době „klasický“ aprílový měsíc. Sníh a mráz se střídá z teplými dny kolem 20 stupňů.
Všude je na zahradách slyšet štěbetání poslů jara, kteří se nenápadně vrátili z teplých krajů. Nám se podařilo vyfotit i jiné neohrožené posly, kteří ohlašovali jaro a to už 21 února:
Věříme, že tito odvážlivci jsou posli návratu v dnešní podivně vykloubené době do přijatelného normálu a přejeme vám všem v současné době hlavně pevné zdraví.
Za Patrioty Týnecka vystavil Zdeněk Vondrák
15.3.2021
Zdravíme všechny naše čtenáře.
Máme tu jednu z významných a temných připomínek naší pomalu zapomínané historie.
Letos je to opět zakryté nejen „slavným a hrdinným“ vyvěšováním vlajek pro Tibet, ale i současnou Covidovou dobou.
Nezbývá, než si postesknout, že naše radnice mohla k vyvěšení Tibetské vlajky také zavzpomínat na Československé občany – četníky, vojáky i běžné obyvatele, kteří byli německými fašisty a jejich podporovateli zavražděni.
V souvislosti s březnovými událostmi roku 1939 se nám bohužel nepodařilo nalézt zajímavosti z našeho města a tak tuto smutnou událost připomeneme článkem Vojenského historického ústavu:
Tragický 15. březen 1939
15. 03. 2021
„Záchrana míru“ na účet českého pohraničí v září 1938 uspokojila nacistické Německo samozřejmě jen na oko. Již v prvních dnech se na „nové“ hranici někteří němečtí vojáci otevřeně chlubili, že se brzy zastaví až v Praze.
I Adolf Hitler již 21. října 1938 například stanovil nové úkoly německé branné moci, které počítaly s likvidací zbytku zdeformovaného Československa. Zatímco němečtí diplomaté nepřetržitě „grilovali“ mnichovskou oběť, vojáci přešli k přímému plánování akce až v závěru února 1939.
Ve středu 8. března 1939 označil Hitler na shromáždění nacistických špiček situaci v Praze za „nesnesitelnou“ a oznámil, že do 15. března musí být „Tschechei“, jak pohrdavě nazýval české země, vojensky obsazeno. O dva dny později vypracovalo vrchní velitelství pozemního vojska časový plán operace nazvané „Unternehmen Südost“ (Operace Jihovýchod). Den pohotovosti jednotek byl určen na 12. březen a den zahájení operace na 15. březen s tím, že konkrétní hodinu překročení československých hranic určí samozřejmě sám Adolf Hitler.
Tehdy události nabraly opravdu rychlý spád a rozpad pomnichovského Česko-Slovenska se uskutečnil v řádu hodin…
14/3 39 ve 23.55 hod.:
Velitelství 2. divise hlásí: Zprávy, dosud získané z prostoru Plzeň, zdají se nasvědčovati tomu, že Plzeň bude následovati po Mor. Ostravě. Italský krátkovlnný vysílač na vlně 36/37 m hlásil ve 20.30 hod., že v prostoru u Mor. Ostravy, na již. hranicích Moravy, na Jihlavsku a u Plzně jsou soustředěny německé okupační sbory, které obsadí Mor. Ostravu, Brno, Jihlavu a Plzeň. Vzhledem k tomu, lze s obsazením Plzně počítati v ranních hodinách. Na dotaz vel. 2. divise, jak naložiti s důležitými spisy, bylo nařízeno, aby v případě nebezpečí byly spáleny…
Toho dne v ranních hodinách napadla maďarská armáda východ tehdejší republiky na Podkarpatské Rusi a v poledne se osamostatnilo Slovensko. O čtyři hodiny odjel na pozvání prezident Emil Hácha do Berlína ve víře, že zde v rámci nové situace dostane záruky další klidné existence zbytku českých hodin. O další čtyři hodiny, kdy byl ještě na cestě, však již německá armáda začala obsazovat Ostravsko ve snaze předejít Poláky, kdyby je snad po odtržení Slovenska napadlo obsadit ten významný průmyslový region.
Až v 01.15 hod. 15. března 1939 tři hodiny po Háchově příjezdu do Berlína přijal prezidenta prakticky již neexistující republiky Adolf Hitler, aby mu oznámil své pevné rozhodnutí o další čtyři hodiny vojensky obsazovat zbytek českých zemí. Po pětačtyřiceti minutách byla učiněna přestávka, během které bylo Háchovi umožněno se telefonicky spojit v Praze s předsedou vlády Rudolfem Beranem a ministrem národní obrany generálem Janem Syrovým a oznámit jim tvrdou realitu. Tento rozhovor zachytila služba 2. (zpravodajského) oddělení Hlavního štábu čs. armády, kde okamžitě začalo pálení tajných a důvěrných spisů.
V 03.15 došlo v Praze k zasedání vlády, která přijala informaci o začínající německé okupaci jako hotovou věc. Proto již v 03.35 hodin vyšle generál Jan Syrový dálnopisem všem sborům čs. armády následující rozkaz: „Německé vojsko, a to jak pěchota, tak letectvo, zahájí obsazování území republiky dne 15. března 1939 v 6 hodin ráno. Tomuto postupu nesmí být nikde kladen odpor, jelikož nejmenší incident může mít nedozírné následky a bude proti nám zakročeno se vší brutalitou. Všichni velitelé očekávají příchod u svých jednotek a podrobí se pokynům, které jim budou dány. Jednotky budou odzbrojeny. Vojenské a civilní letectvo musí zůstati na svých místech. OPL nebude aktivována. Žádná letadla nesmí být ostřelována…“
Nebylo již prakticky co řešit. O dvě hodiny vyrazila masa německých vojsk do českých zemí, aby zde na šest let nastolila nejtemnější kapitolu českých dějin…
RED
ttp://www.vhu.cz/15-brezen-1939-pripominka-80-let-od-okupace-konec-byl-velice-rychly/
Za Patrioty Týnecka vystavil Zdeněk Vondrák