Zdravíme všechny naše čtenáře.
Dnešní příspěvek je věnovaný srpnovým událostem, které jsou v letošním roce i ve velké míře připomínané i v celostátních médiích.
Jedná se o zajímavé doplnění a upravení našeho článku o panu plukovníku Olšanovi z loňského srpna a jde o výpověď přímého pamětníka a našeho čtenáře pana Radovana Novotného z Třebíče:
Dobrý den.
Jsem pamětníkem událostí srpna 1968 v Lešanech. Ale pěkně popořádku.
Přistěhovali jsme se do vojenského sídliště na adresu Fatranská 208 Chrást nad Sázavou,ale do adresy se psaly Krhanice, v listopadu 1960 z Jaroměře. Já byl sice ještě dítko, ale hodně si pamatuji. Otec měl hodnost majora u útvaru 2512 na funkci spojaře. Protože na sídlišti jsme se všichni osobně velmi dobře znali, znal jsem p. Olšana osobně. V té době byl velitelem Lešanských kasáren v hodnosti plukovníka. Byl velikým vyznavačem volejbalu a na hřišti pod bývalou poštou, dnes je tam tuším restaurace jsme pravidelně každé léto hráli.
Mým vrstevníkem byl jeho syn Aleš.
Ale nyní k tomu hlavnímu, srpnu 1968.
Je pravda, že plk. Olšan nechal okolo kasáren zakopat a rozestavit protitanková děla. Ruské jednotky čítající 40 tanků ale nebyly u lomu jak uvádíte. Tam by byly naprosto k ničemu. Mezi kasárny a jednotkou by byla Sázava která by byla naprosto nepřekročitelná. Tehdy současný most ještě nestál, a jedinou možností se dostat z pravého břehu na levý byl spíše most provizorní který stál asi 300 m. proti proudu od současného. K jeho zbytkům se dostanete když sjedete z hlavní silnice na křižovatce U Toničky naproti nádraží, okolo bývalého vojenského kulturního domu, sjedete dvoje serpentiny a můstek náhonu. Pro Rusy ale tento most význam neměl, neunesl by těžkou techniku.
Veškerá jejich technika byla umístěna na levém břehu řeky v lesíku nedaleko silnice do obce Lešany, asi 500 m od kasáren. Ve volném prostoru bylo cvičiště jak pro děla tak pěchotní zbraně. Pro své zásobování využívali stávající most v Týnci.
A protože v té době mi bylo 11 let považovali jsme s kamarády za dobrodružství za nimi chodit. Ti vojáci byli mladí vyděšení kluci kteří nechápali proč tu jsou. Byli velmi vstřícní, pustili nás do tanků – poprvé jsem pochopil proč se říká bordel jak v tanku – . Ochutnali jsme i jejich stravu. Byli tam až do podzimu. Naše rodina se v potom v červnu 1970 odstěhovala do Písku, kde otec zastával funkci na velitelství 4.armády.
To jsou tedy mé vzpomínky na rok 1968. Doufám, že Vás něčím obohatily.
A na závěr bych chtěl poznamenat, že jsem osobě poznal i pana gen. Miloslava Masopusta, který v Lešanech sloužil v té době také.
S pozdravem Radovan Novotný Třebíč
Tímto velmi děkujeme panu Novotnému za zaslané informace.
Za Týnecké Patrioty
Zdeněk Vondrák
