Týnec v černé kronice

Zdravím naše věrné čtenáře.

Dnešní článek je celý převzatý z Benešovského deníku ze dne 29.5.2018, komentáře si dnes odpustíme a tak si každý můžete udělat názor sám:

Muž přepadl ženu, utekl, když křičela o pomoc
Týnec nad Sázavou – Nejspíš nezvladatelný chtíč stál za incidentem, který se odehrál v pondělí 28. května za bílého dne uprostřed města. Jeden z dělníků, kteří v místní části Brodce staví pro město chodník podél silnice III/1068, se odpojil od skupiny spolupracovníků a následoval ženu tlačící kočárek s dítětem.

Žena svolila, aby jí muž mluvící špatnou češtinou s ukrajinským akcentem, pomohl s kočárem, do schodů u továrny Jawa. Netušila však, jak si cizinec celou situaci vysvětlí.

„Když jsem byla na druhé straně lávky a otočila se, najednou stál za mnou. Strašně jsem se ho lekla. Říkal, jak se mu moc líbím. Brala jsem to jako žert a vysvětlila mu, že si musí najít mladší,“ vrací se žena k nepříjemné chvilce, která následovala po té, co se otočila a odcházela ve směru na Týnec. Muž ji ale v ten okamžik chytil za ramena a stále říkal, jak se mu líbí.

„Křičela jsem o pomoc a toho se asi lekl. Pustil mě, omlouval se a dal se na ústup,“ vypráví stále ještě otřesená žena.

Stavbu chodníku na Brodcích vedoucího hned pod okny domu starosty Týnce Martina Kadrnožky, provádí jako vítěz výběrového řízení jedna z pražských firem. Stejná firma stavěla mimo jiné také chodník z Týnce do Chrástu, i když opoziční zastupitel Jan Vaněček upozorňoval vedení města, že firma nemá ani vlastní zaměstnance a najímá si je.

O incidentu v blízkosti svého bydliště se starosta dozvěděl až s dotazem Deníku. Podle něj je věcí samotné firmy, jaké lidi na svých stavbách zaměstnává.

„Když jdu přes Brodce, vidím dělníky pokaždé sedět a nikdo se tím nezabývá,“ uvedla žena, která z obavy o svou bezpečnost nechce zveřejnit jméno. „Mám teď strach tudy chodit a je hrozné domyslet, co by se mohlo stát, kdyby tam šla nějaká mladá žena nebo dívka,“ míní žena.

A právě proto policisté incident nepovažují za bezvýznamnou prkotinu. Podle zkušeného policejního funkcionáře Pavla Mareše, je velmi důležité, aby se žena obrátila s oznámením na policii. „Má to znaky mravnostního deliktu a mohl by to být i trestný čin. Navíc pachatel může zaútočit na jinou ženu. Když se mu to napoprvé nepovedlo, může to zkusit znovu, jindy. Oznámením žena nechrání jen sama sebe, ale také další ženy,“ upozornil policista.

Podle mluvčí benešovské policie Evy Stulíkové, policisté z dřívějška nemají žádné oznámení o obtěžování v lokalitě Brodců. „Kdyby se stalo něco závažnějšího, informovali bychom o tom veřejnost. V Týnci byl před časem jeden případ, z něhož se nakonec nic nevyklubalo, protože se vlastně o nic závažného nejednalo,“ dodala mluvčí benešovské policie.

Shora popsaný incident se odehrál v místech, kudy denně procházejí do Týnce k nádraží, školy či do zaměstnání desítky lidí včetně dětí. Odpoledne pak míří opačným směrem domů do městských částí Brodce, Pecerady a Zbořený Kostelec. Cesta od nádraží přitom vede podél neudržovaného, náletovými dřevinami zarostlého a od civilizace odlehlého pole. Na pravobřežním konci betonové lávky přes Sázavu, je také nekomplikovaný přístup i pod lávku, na křovinami zarostlý břeh řeky.

Zdroj: https://benesovsky.denik.cz/zlociny-a-soudy/muz-prepadl-zenu-utekl-kdyz-kricela-o-pomoc-20180529.html

Za Týnecké patrioty vystavil Zdeněk Vondrák

Historie Týnecka I. – Chrást nad Sázavou 1931

Zdravím všechny naše čtenáře.

K 700letému výročí od první písemné zmínky o našem městě, jsem pro vás připravili malý přehled historických pohledů, kde můžete vidět naše okolí, jak ho dnes již opravdu neznáme.

Zároveň se pokusíme tuto historii doplnit i o případné osudy lidí kteří zde tehdy žili nebo k nám měli nějaký vztah.

Chrást nad Sázavou 1931

 

Za Týnecké patrioty Zdeněk Vondrák

Slavný den 9.5.2018

Dnes si připomínáme výročí osvobození Československé republiky od nacismu.
IMG_3767Málo kdo dnes již ví, že poslední bitva na našem území se neodehrála v Praze 9.5.1945, ale nedaleko od nás a to u Příbrami.
O této události se nám povedlo nalézt skvělý článek a to přímo na oficiálním webu našeho Středočeského kraje a zde vám ho přinášíme:

Poslední výstřely 2. světové války

Na západě Čech byla situace v květnu 1945 celkem přehledná a Američané postupně osvobozovali území až po demarkační čáru Karlovy Vary – Plzeň – České Budějovice dojednanou se Sovětským svazem.

Ve středních Čechách však dostaly události tragický spád. Vypuknutím četných povstání německá východní fronta ztratila bezpečný týl. Německé velení nařídilo okamžitě přesunout maximum mužů z východní fronty na západ. Od 7. května se z východu místo osvoboditelů začaly valit frontové divize skupiny armád Mitte (Střed).

Pro povstalecké jednotky a kraj to znamenalo katastrofu. Větší část Čech a polovina Moravy se topila v krvi rozsahem srovnatelným snad jedině s třicetiletou válkou. Konětopy u Mělníka a několik dalších obcí lehlo popelem. Německé jednotky začaly ustupovat k americkým liniím. Sověti začali pronásledovat ustupujícího nepřítele. Ve Středočeském kraji vše komplikovalo to, že v něm měly Wehrmacht či SS řadu dislokací a výcvikových prostorů, např. v Prosečnici, a na dalších místech. V Kladně, Kolíně, Mladé Boleslavi sídlily také prapory policejního pluku Schutzpolizei Böhmen a další ozbrojené jednotky např. gestapa.

7. května pronikl 1. ukrajinský front na levý břeh Labe do hloubky 60 kilometrů a postupoval na Prahu. Boj měl často povahu střetnutí s předním nebo zadním vojem a ničení německých kolon, protože ty se táhly napříč postupu Rudé armády. Sovětské letectvo se snažilo zabránit německému ústupu, a tak 9. května bombardovalo důležité dopravní uzly, Mladou Boleslav nebo Mělník. V Mělníce zahynulo 27 a v Mladé Boleslavi 200 českých civilistů a náletům padla za oběť i mladoboleslavská automobilka. I po náletech však zůstala města průjezdná.

9. května Američané přestali brát zajatce a uzavřeli demarkační čáru. Prchající německé jednotky se začaly hromadit na silnicích vedoucích na západ. Situace se proto na řadě míst kraje o to víc přiostřila.

Dramatickou podobu nabrala souhrou nejrůznějších okolností v prostoru Slivice–Milín na Příbramsku. V dějinách válečnictví je událost známa jako Bitva u Slivice, bitva posledních výstřelů 2. světové války v Evropě. Dnes zde stojí nenápadný památník, který připomíná protismyslnost hrůz války vyvolané lidskou zlobou a zvrácenou ideologií.

Památník odhaluje válečnou absurditu v plné nahotě a šílenosti. 11. a 12. května se celý svět už nejmíň čtyři pět dní radoval, že války je konec. Jen pár desítek kilometrů odtud se život jinde v Čechách vracel do mírových kolejí. V pražských ulicích již metaři dávno zametli poslední uvadlé kytice šeříků, které lidé házeli rudoarmějcům. A zde čeští vlastenci a partyzáni, sovětští i američtí vojáci společně bojovali proti Wehrmachtu a esesákům, kterým stále ještě nedošlo, že jejich běsnění je konec.

Vše nejvíc odnesli obyčejní lidé – civilové na Příbramsku, kteří se stále ještě nemohli svobodně nadechnout. Pořád je totiž decimovali němečtí vojáci, vraždili a ničili v poslední agonii každého a vše, co jim pod ruku přišlo. Neštítili se ničeho.

Odzbrojit zbytky po zuby ozbrojených vraždících fanatických jednotek, které se za každou cenu chtěly probít na západ – to byla formálně věc Rudé armády. Čeští civilisté i Američané mohli přihlížet a čekat, jak to dopadne. Vždyť už byl mír. Kapitulace platila. Ale právě tehdy a zde se projevily vlastnosti, díky nimž bylo válečné zlo poraženo. Vlastnosti jako statečnost, odpovědnost, svědomí, odhodlání. Zlu totiž nelze nečinně přihlížet a čekat, jak si s ním někdo jiný poradí. A tak na zakopané německé jednotky zaútočili partyzáni z brigády Smrt fašismu a dobrovolníci z Příbrami a okolí. Až dlouho poté, skoro o den později, dorazily sovětské a americké jednotky. Tenkrát bojovali všichni „spojenci“ skutečně a doslova bok po boku. Možná poprvé a naposledy.

Na tři a půl tisíce padlých spojenců a českých vlastenců během jednoho dne a vlastně už v době formálního míru – to byla ta nejkrutější tečka za zločiny války. Tečka, kterou by si nevymyslel žádný dramatik.

Desítky nenápadných pomníčků a pamětních desek rozesetých po Příbramsku připomínají tragické krveprolití na konci války.

Památník ve Slivici  -Milíně dnes připomíná, že zlo, kterému kdykoliv dovolíme rozpoutat své běsnění, nikdy dobrovolně neskončí. Nezastaví ho žádná slova, proklamace, papíry a dohody. Zlo musí být vždy zničeno až do úplného konce. Jinak bude znovu zvedat hlavu a znovu se pokoušet o návrat. Proto je památník ve Slivici–Milíně jedním z nejdůležitějších ve Středočeském kraji, v celé české zemi, v celé Evropě.

Za Patrioty Týnecka vystavil Zdeněk Vondrák

Vernisáž k 700 výročí Týnce – A.Krch

Zdravím všechny naše čtenáře.

I když jsme vám v posledním článku avizovali jiné téma, dali jsme dnes přednost jiné akci, která je z mého pohledu i významnější a to je příspěvek Týneckého patriota Antonína Krcha k 700 letům první písemné zmínky o Týnci.

Tento patriot a velký znalec Týnecké historie uspořádal 1.4.2018 vernisáž v našem městském muzeu a vystavuje zde do 13.5. obrazy nejen s Týneckou tématikou:
IMG_3747IMG_3748
Vernisáž jsem navštívil a je pravdou, že některé obrazy jsou vyjímečné a jako nejen Týneckého patriota, ale i hrdého Čecha mě opravdu nejvíce zaujal tento obraz:

IMG_3754
Závěrem mi dovolte i s Tondou Krchem popřát Týnci, Týnecku a lidem v něm, ať se jim všem daří i v dalších letech.

IMG_3743

Za Týnecké patrioty Zdeněk Vondrák a Antonín krch