Autor: Patriot Z.

I v našem okolí se mohou nacházet různé poklady a nemusí jít zrovna o zlato a šperky, ale i takový tu může být.
A legendu o jednom takovém Vám zde nabízím:

O zlatém pokladu Wehrmachtu.
Týnečtí patrioti objevili další historku, která se týká konce 2.světové války a přímo města Týnec nad Sázavou.
Píše se 2. či 3. května 1945, v Nesvačilech už rachotí pásy tanků sovětské armády a od Benešova se valí německé vojsko s jediným cílem – dostat se do zajetí v americké okupační zóně.
A v tuto dobu také projíždí dlouhá kolona různých vozidel, povozů a pásových transportérů Týncem směrem na Podělusy a dál na západ.
Za Janečkovou vilou, v prostoru vily (dnes JUDr. Řemínek) byl můstek přes malý potůček, který roklinou z lesa vytékal.
Dnes to vypadá trochu jinak, ale v té době byl můstek poměrně úzký. Na okraj můstku najel špatně podle všeho pásový obrněný transportér SdKfz 250 nebo 251 lidově nazývaný Hakl
(foto cs.wikipedia.org) a částečně sjel mimo můstek nebo se dokonce převrátil na bok.
V okamžiku, protože čas byl pro ustupující vojáky neúprosný, byl jimi vrácen zpět na vozovku a pokračoval dál v cestě.

A zde je klapka a přesuneme se v čase do pozdějších let.
Píše se rok 1990 a u týnecké benzinové pumpy nastupuje nový pracovník, říkejme mu třeba pumpař František.
Je velmi podnikavý, ihned začne vařit řidičům kávu, ale hlavně je velmi hovorný a především ho velice zajímají militárie. Každého se vyptává na válečné historky a na pumpě se mu vrší německé celty, kanystry apod.
Ve volném čase po okolí také slídí s primitivní minohledačkou a vrací se s medailemi, knoflíky…

Jednou na pumpu přijela starší dáma z Podělus a František jak bývalo jeho zvykem i tu podrobil přátelskému „výslechu“.
Ona dáma mu pak vyprávěla historku z května 1945 o havárii německého obrněnce před Podělusy.
Pumpař František nelenil a ihned po pracovní době jde z minohledačkou inkriminované místo propátrat. Pár metrů od můstku pak v humusu a bahně objeví motocyklové pod sedadlové kožené pouzdro.
Několika přátelům se pak večer svěří a ukáže jim i obsah tohoto pouzdra – zlatý poklad.
Bylo v něm údajně na 3.5kg zlata v mincích, prstenech, náramcích…
To pouzdro prostě při havárii vypadlo z německého převráceného vozidla a vojáci ho ve chvatu pak přehlédli. Pokud se jeho majitel pak dostal do amerického zajetí, byl asi velmi smutný že je chudý.
Po této příhodě pumpař František z Týnce zmizel. Devadesátá léta byla pro nás hodně divoká a v podnikání měl tak možná dobrý základ. Kdo ví?

Antonín Krch – Týnečtí patrioti

Příběh bronzových desek

K historii mostu T.G.Masaryka se vážou i další historky, které zaznamenávají Týnečtí patrioti.
Jedna z nich je významná a týká se pohnuté historie bronzových mostních desek. Původní most byl užší než stávající, byl betonový včetně masivního zábradlí a na obou stranách byly umístěny dvě bronzové desky, které tento most charakterizovaly.
Stav klidu skončil po Únoru 1948, kdy bylo přikázáno desky sejmout a ve slévárnách Metazu roztavit.
Sejmuté desky připravené na tavbu ovšem záhadně zmizely.
Vedoucí funkcionáři z továren Metaz a Jawy leta bezvýsledně pátrali a tvrdě vyhrožovali na stranických schůzích postihem pro případné pachatele krádeže.
A protože ještě několik  staříků je mezi námi, z morálního hlediska je nechám bezejmenné.
Uběhlo přes dvě desetiletí a desky se kuriózně objevily. Při návštěvě mého příbuzného (opět bez jména) na jeho parcele v Kozlovicích, jsem zcela náhodně objevil pod senem moped Jawetta – dodnes na něm jezdím a pod spodním trámem, v slepičím trusu dvě podivné desky. Byly to ony ztracené bronzové desky z mostu T.G.M. A tehdy jsem slyšel zajímavé vyznání od tohoto člověka, který byl významný komunistický funkcionář na okrese, ale přesto v duchu vyznával masarykovské ideály. Nemohl se vnitřně smířit s tím, aby byly desky roztaveny a tak je u sebe ukryl.
Dne 30.srpna 1973 jsem je odvezl s varováním, že se vystavuji postihu, pokud je u mě objeví. Do roku 1989 jsem je ukrýval pod uhlím. Přišla Sametová revoluce a revoluční kvas dorazil i do Týnce. Vzniklo zde Občanské fórum a jejich vedení prověřovalo i možnosti obnovy a opětovné instalace zcela nových desek. Na další večerní jednání OF jsem na kárce obě desky do tehdejšího KD Metaz dovezl a předal.
Následně byl u mostu zhotoven zděný podstavec a desky na něj umístěny:

A na závěr ještě zajímavá maličkost – když na most vjížděla před 70ti lety sovětská armáda, kde jí vítaly davy týneckých občanů, tak nepřijela na tancích T34, jak nám bylo leta namlouváno, ale na amerických tancích Sherman.
Tak toto je další střípek v historii našeho slavného mostu, který by si jistě zasloužit, aby se nějakým grafickým způsobem objevil v týneckém logu.

Za Týnecké patrioty Antonín Krch

Za sebe si opět dovolím malou poznámku.
Desky „přežily“ okupaci cizími vojsky za II. světové války, ale málem se „nedožili“ dneška kvůli našim vlastním lidem. Jsem proto rád, že v každé době se stále najdou odvážní lidé a tímto jim alespoň dodatečně děkuji za zachování památek naší Týnecké historie.
Zdeněk Vondrák – Týnečtí patrioti