Památná hora Blaník 31.12.2015

Tak tu máme nový rok 2016.
Se vším co přichází nezbývá věřit, že ten letošní nebude horší než ten loňský a pokud bude, tak ať ho alespoň prožijeme s hrdostí.
To přejeme nejen našim čtenářům, ale i všem našim spoluobčanům a lidem naší krásné země.
Poslední den loňského roku jsme se vydali jako několik dalších stovek lidí včetně zapálených Jawáckých veteránů na památnou horu Blaník, která nejen že v naší historii hrála důležitou roli národního uvědomění, ale je zároveň i v naší blízkosti a určitě ovlivňovala svým keltským vlivem i naše předky žijící na Týnecku.
Z našeho výletu vám předkládáme i pár momentek:

Malý Blanický menhirIMAG0032

JAWA veterániIMAG0031

Veřejová skála – brána Blanických rytířůIMAG0035

Pozůstatky valu keltského opidiaIMAG0029

Památný kámen stavby Národního divadlaIMAG0034

Za Týnecké patrioty Zdeněk Vondrák

 

 

 

 

 

 

Lehká přejezdová satirka…

Máme tu čas adventu a vánoc.
O této době se říká, že je kouzelná, tajemná a pohádková.
I my v Týnci máme svá tajemná a takřka pohádková místa, která se dostala i do televizního vysílání viz. příspěvek Týnecký drabař.
A tento týnecký železniční přejezd, někým nazývaný houpačka, jinými velbloud nebo autoškrabka se tak může stát i námětem k satirickým minipříběhům a glosám.
O některé z nich se tu s vámi podělíme.

Příběh první – pohádkový.
Žil – bil, jednou jeden přejezd. Byl už starý a nevrlý, stále si stěžoval, že si s ním už auta nepovídají a jen ho přelétnou bez jediného slova zaškobrtnutí.
I počal si stěžovat, tu tuhle, tu tamhle, až se mu naskytla skvělá příležitost ke změně.
Velký a moudrý vlakový duch rozhodl o vylepšení celé své trati přes něj vedoucí a tak se starý přejezd chopil své šance. Zajisté jen různými kouzly a kejklemi očaroval malé stavební skřítky a ti mu pomohli aby dosáhnul svého.
Udělali mu dvě nové boule, dnes by jsme také moderně mohli říci, že mu vypracovali krásné svaly – bicepsy.
A přejezd byl už dále spokojený. Přes tyto jeho nové svaly už auta nelétala, jezdila již způsobně a mnohdy si s přejezdem i přátelsky škrtli a všichni tak byli spokojeni…

Příběh druhý – moderní o cestování časem.
Díky neobvyklým mimozemským událostem, kdy se v létě udělalo teplo a byl předpoklad, že v zimě se i ochladí, došlo u přejezdu vzhledem k narušení časoprostorového kontinuita k možnosti nahlédnout okénkem do budoucnosti.
Heslovitě zde tak uvádíme jednotlivé vhledy:
– povolená rychlost na přejezdu 50 kilometrů za hodinu do července 2015
– povolená rychlost na přejezdu 30 kilometrů za hodinu od října 2015
– povolená rychlost na přejezdu 20 kilometrů za hodinu od prosince 2015
– povolená rychlost na přejezdu 10 kilometrů za hodinu od března 2016
– od června 2016 přejezd pro automobilovou dopravu uzavřen, povoleno využívání pouze pro pěší
– po červenci 2016 pak náhle došlo k zacelení časoprostorové díry a další osud nám tak zůstal zatím neznámý…

Příběh třetí – takřka filmový
Kdo z nás by někdy nechtěl změnit svůj věk. Někteří pak také určitě viděli filmovou komedii „Přes noc třicítkou“.
U našeho přejezdu si pak můžeme tento námět aktuálně zaktualizovat na „Přes noc dvacítkou“ …
Přejezd Týnec 10.12.15

Že i vás napadla nějaká podobná pohádka nebo jste nějakou takovou zaslechli a chtěli by jste s ní seznámit i ostatní?
My vám to zde umožníme, tak se nestyďte, seberte odvahu a napište nám jí a mi jí zde zveřejníme.

Za Týnecké patrioty sestavil Zdeněk Vondrák

Týnecká tradice – pochod „Za vánočním jmelím“ na Neštětickou horu

Týnec nad Sázavou.
Dne 19.12.2015 se uskuteční tradiční pochod na Neštětickou horu pod názvem „Za vánočním jmelím“.
Letošní ročník je již dvaapadesátý a pochod jako takový patří bezesporu mezi úplně nejstarší akce tohoto druhu. Neštětická horaSraz pochodníků všech věkových kategorií je v 7.oo hod. před Společenským centrem /dříve KD METAZ/ a to za každého počasí.
Jde se přes Chářovice, Chráštany, zde se připojuje pochodová větev z Netvořic a Černíkovic. Západní stěnou, velmi příkrou se dostanete na samý vrchol Neštětické hory, kde je oficiální cíl pochodu, s nezbytnou fotodokumentací pod romantickou rozhlednou.
Opékání vuřtů a pak se jde společně do restaurace v Tismi, kde je připraven pro každého oběd i s country programem. Jubilejního pochodu se před dvěma lety zúčastnilo 95 chodců, v loňském roce to bylo 64 chodců.
A letos, letos uvidíme…

Srdečně všechny zveme.

Antonín Krch – Týnecký patriot

Týnečtí legionáři II.

Dnes Vám nabízím pokračování minulého článku o našich – Týneckých legionářích.
To že se jednalo o lidi schopné a odhodlané, dokazují nejen válečné úspěchy, ale i jejich velká vytrvalost při cestě z dalekého východu. To že na tuto cestu bylo potřeba opravdu velkého úsilí a vytrvalosti svědčí i to, jak dlouhá byla a kolik času a sil celý návrat zabral.
Zajímavě je počátek a průběh této cesty popsán v časopisu Lidé a země:
Tažení československého vojska evropským Ruskem i Sibiří je srovnatelné s anabází bájných řeckých Argonautů. Vznik ruských legií však byl poněkud opožděný. Teprve po ruské únorové revoluci se T. G. Masarykovi a dalším československým politikům podařilo přesvědčit Kerenského vládu o potřebě sestavit samostatnou československou brigádu z dobrovolníků z řad českých a slovenských zajatců. Vítězství legionářů v bitvě u Zborova 2. července 1917 sice podnítilo zájem o další vstup do legií, na druhé straně se situace v zemi začala měnit.
Po vítězství bolševické revoluce totiž Rusko uzavřelo separátní mír s Centrálními mocnostmi, v jehož důsledku stávající dvě divize legionářů ztratily možnost bojovat proti nepříteli. Bylo rozhodnuto odsunout je z Ruska východním směrem přes tichomořský přístav Vladivostok.
Někteří z legionářů si uvědomovali, jak daleká a strastiplná cesta je čeká. Byl mezi nimi například i herec Zdeněk Štěpánek, který v roce 1919 stanul na březích největšího evropského veletoku: „Přiblížili jsme se k máťušce Volze, bylo ji cítit přímo ve vzduchu… Na druhém břehu, daleko v mlze, viděl jsem malý vláček, vypadal jako dětská hračka. Tam na druhém břehu začíná vlastně Ural a za Uralem Sibiř. Tam na druhé straně, v modravé dálce, nás očekává Asie…“
Zpočátku byly vztahy velení legií se sovětskou vládou korektní. Po uzavření brestlitevského míru se ovšem situace zkomplikovala. Masaryk původně odmítal myšlenku angažovat obě divize legií v tažení proti bolševikům. Sovětská vláda však začala přednostně dopravovat na západ zajatce Centrálních mocností a transporty s Čechoslováky směřující opačným směrem se na čas úplně zastavily. Legionáři proto museli vzít osud do svých rukou.
Po několika incidentech vyvolaných sovětskými orgány českoslovenští legionáři ovládli do konce srpna 1918 sibiřskou železniční magistrálu v délce 3000 km. Poté, co dostali zprávu o vyhlášení samostatného Československa, však začali pochybovat o smyslu bojů s Rudou armádou kdesi v Povolží či na Urale. Chtěli domů, museli se však obrnit trpělivostí. Námořní evakuace legií z Ruska skončila až 2. září 1920, kdy z Vladivostoku odplul poslední transport.
K dokreslení této cesty vám i dnes poskytneme autentické fotografie novin a momentky z cesty od našeho rodáka, opět s původním popiskem majitele. Mimochodem jen tak pro zajímavost, majitel sám se nachází na úvodní fotografii.
Noviny I.Noviny II.

 

 

 

 

 

Větrný mlýn v Rusku:Větrný mlýn v Rusku

Vladivostok:VladivostokSharbin v Číně:Sharbin v ČíněPanamský průplav:Panamský průplav

Ostrůvek v Tichém oceánu:Ostrůvek v Tichém oceánu
Věřím, že tyto momentky a pohlednice vám přiblížili dlouhé putování legionářů. V dalším pokračování vám také ukážeme jejich vlastní bojovou činnost na Ruské frontě.

Za Týnecké patrioty Zdeněk Vondrák