Slavný den 9.5.2018

Dnes si připomínáme výročí osvobození Československé republiky od nacismu.
IMG_3767Málo kdo dnes již ví, že poslední bitva na našem území se neodehrála v Praze 9.5.1945, ale nedaleko od nás a to u Příbrami.
O této události se nám povedlo nalézt skvělý článek a to přímo na oficiálním webu našeho Středočeského kraje a zde vám ho přinášíme:

Poslední výstřely 2. světové války

Na západě Čech byla situace v květnu 1945 celkem přehledná a Američané postupně osvobozovali území až po demarkační čáru Karlovy Vary – Plzeň – České Budějovice dojednanou se Sovětským svazem.

Ve středních Čechách však dostaly události tragický spád. Vypuknutím četných povstání německá východní fronta ztratila bezpečný týl. Německé velení nařídilo okamžitě přesunout maximum mužů z východní fronty na západ. Od 7. května se z východu místo osvoboditelů začaly valit frontové divize skupiny armád Mitte (Střed).

Pro povstalecké jednotky a kraj to znamenalo katastrofu. Větší část Čech a polovina Moravy se topila v krvi rozsahem srovnatelným snad jedině s třicetiletou válkou. Konětopy u Mělníka a několik dalších obcí lehlo popelem. Německé jednotky začaly ustupovat k americkým liniím. Sověti začali pronásledovat ustupujícího nepřítele. Ve Středočeském kraji vše komplikovalo to, že v něm měly Wehrmacht či SS řadu dislokací a výcvikových prostorů, např. v Prosečnici, a na dalších místech. V Kladně, Kolíně, Mladé Boleslavi sídlily také prapory policejního pluku Schutzpolizei Böhmen a další ozbrojené jednotky např. gestapa.

7. května pronikl 1. ukrajinský front na levý břeh Labe do hloubky 60 kilometrů a postupoval na Prahu. Boj měl často povahu střetnutí s předním nebo zadním vojem a ničení německých kolon, protože ty se táhly napříč postupu Rudé armády. Sovětské letectvo se snažilo zabránit německému ústupu, a tak 9. května bombardovalo důležité dopravní uzly, Mladou Boleslav nebo Mělník. V Mělníce zahynulo 27 a v Mladé Boleslavi 200 českých civilistů a náletům padla za oběť i mladoboleslavská automobilka. I po náletech však zůstala města průjezdná.

9. května Američané přestali brát zajatce a uzavřeli demarkační čáru. Prchající německé jednotky se začaly hromadit na silnicích vedoucích na západ. Situace se proto na řadě míst kraje o to víc přiostřila.

Dramatickou podobu nabrala souhrou nejrůznějších okolností v prostoru Slivice–Milín na Příbramsku. V dějinách válečnictví je událost známa jako Bitva u Slivice, bitva posledních výstřelů 2. světové války v Evropě. Dnes zde stojí nenápadný památník, který připomíná protismyslnost hrůz války vyvolané lidskou zlobou a zvrácenou ideologií.

Památník odhaluje válečnou absurditu v plné nahotě a šílenosti. 11. a 12. května se celý svět už nejmíň čtyři pět dní radoval, že války je konec. Jen pár desítek kilometrů odtud se život jinde v Čechách vracel do mírových kolejí. V pražských ulicích již metaři dávno zametli poslední uvadlé kytice šeříků, které lidé házeli rudoarmějcům. A zde čeští vlastenci a partyzáni, sovětští i američtí vojáci společně bojovali proti Wehrmachtu a esesákům, kterým stále ještě nedošlo, že jejich běsnění je konec.

Vše nejvíc odnesli obyčejní lidé – civilové na Příbramsku, kteří se stále ještě nemohli svobodně nadechnout. Pořád je totiž decimovali němečtí vojáci, vraždili a ničili v poslední agonii každého a vše, co jim pod ruku přišlo. Neštítili se ničeho.

Odzbrojit zbytky po zuby ozbrojených vraždících fanatických jednotek, které se za každou cenu chtěly probít na západ – to byla formálně věc Rudé armády. Čeští civilisté i Američané mohli přihlížet a čekat, jak to dopadne. Vždyť už byl mír. Kapitulace platila. Ale právě tehdy a zde se projevily vlastnosti, díky nimž bylo válečné zlo poraženo. Vlastnosti jako statečnost, odpovědnost, svědomí, odhodlání. Zlu totiž nelze nečinně přihlížet a čekat, jak si s ním někdo jiný poradí. A tak na zakopané německé jednotky zaútočili partyzáni z brigády Smrt fašismu a dobrovolníci z Příbrami a okolí. Až dlouho poté, skoro o den později, dorazily sovětské a americké jednotky. Tenkrát bojovali všichni „spojenci“ skutečně a doslova bok po boku. Možná poprvé a naposledy.

Na tři a půl tisíce padlých spojenců a českých vlastenců během jednoho dne a vlastně už v době formálního míru – to byla ta nejkrutější tečka za zločiny války. Tečka, kterou by si nevymyslel žádný dramatik.

Desítky nenápadných pomníčků a pamětních desek rozesetých po Příbramsku připomínají tragické krveprolití na konci války.

Památník ve Slivici  -Milíně dnes připomíná, že zlo, kterému kdykoliv dovolíme rozpoutat své běsnění, nikdy dobrovolně neskončí. Nezastaví ho žádná slova, proklamace, papíry a dohody. Zlo musí být vždy zničeno až do úplného konce. Jinak bude znovu zvedat hlavu a znovu se pokoušet o návrat. Proto je památník ve Slivici–Milíně jedním z nejdůležitějších ve Středočeském kraji, v celé české zemi, v celé Evropě.

Za Patrioty Týnecka vystavil Zdeněk Vondrák

Vernisáž k 700 výročí Týnce – A.Krch

Zdravím všechny naše čtenáře.

I když jsme vám v posledním článku avizovali jiné téma, dali jsme dnes přednost jiné akci, která je z mého pohledu i významnější a to je příspěvek Týneckého patriota Antonína Krcha k 700 letům první písemné zmínky o Týnci.

Tento patriot a velký znalec Týnecké historie uspořádal 1.4.2018 vernisáž v našem městském muzeu a vystavuje zde do 13.5. obrazy nejen s Týneckou tématikou:
IMG_3747IMG_3748
Vernisáž jsem navštívil a je pravdou, že některé obrazy jsou vyjímečné a jako nejen Týneckého patriota, ale i hrdého Čecha mě opravdu nejvíce zaujal tento obraz:

IMG_3754
Závěrem mi dovolte i s Tondou Krchem popřát Týnci, Týnecku a lidem v něm, ať se jim všem daří i v dalších letech.

IMG_3743

Za Týnecké patrioty Zdeněk Vondrák a Antonín krch

Vlašimská zbrojovka podruhé

Zdravím všechny naše čtenáře.

I dnes vám přinášíme článek, který vznikl i na váš popud.
Někteří z vás se po čase vrátili k našemu článku o návštěvě u našich sousedů ve Vlašimi a zajímali je bližší informace o bývalém objektu zbrojovky Sellier a Bellot na Žižkově.
Obrátili jsme se tedy na přímo na oddělení marketingu společnosti z dotazem do kdy se vlastně tento závod provozoval a co bylo příčinou jeho uzavření.
Paní Hana Čechová pak laskavě zprostředkovala náš dotaz, znalci a spoluautoru knihy o dějinách závodu panu ing. Hyklovi, který nám zaslal podrobné informace, kde pozorný čtenář bude jistě překvapen i zmínkou o našem městě:

Vážený pane.
Pro Vaši informaci uvedu jen stručně postupné změny ve vlastnictví firmy Sellier & Bellot. Její zakladatelé, pánové Sellier a Bellot firmu vlastnili od roku 1825 do roku 1872. V roce 1873 se vytvořila akciová společnost pod názvem „Akciová společnost na výrobu zápalek, nábojů a kroužků, dříve Sellier & Bellot“. V roce 1882 byl nepodstatný výrobek firmy „kroužky“ (používaly se ke zpevnění obšívaných otvorů pro různé druhy dámských i pánských šněrovaček a k jejich výrobě se používala volná kapacita výsekových lisů) byl z názvu firmy vypuštěn a název podniku zněl „Továrna na zápalky a náboje, dříve Sellier &  Bellot“. Koncem roku 1915 byla továrna prodána rakouské zbrojovce ve Štýru. Po první světové válce ještě štýrská zbrojovka prodala pobočný závod S & B v Schoenebecku. V roce 1922 vzniká nová akciová společnost již s československým kapitálem. Hlavním akcionářem se stala Česká průmyslová banka. Po první světové válce jsou přetrhány exportní cesty k většině zahraničních zájemců o civilní zápalky a náboje a hlavním zákazníkem firmy se stává nově budovaná armáda nového státu..Na území tehdejšího Československa existovaly dvě muničky: firma Sellier & Bellot v Praze a filiálka rakouské muničky Roth V Bratislavě. Tato bratislavská továrna však neměla výrobu zápalek a byla závislá na dodávkách od firmy S & B. Obě tyto továrny mohly každá dodávat denně 200 000 ks vojenských nábojů denně, avšak ministerstvo národní obrany požadovalo denně dodávky 900 000 kusů nábojů denně.

IMG_3163
V době vzniku továrny S & B (v roce 1825) bylo ještě v prostoru na kterém vznikla dostatek místa  pro stavbu dalších výrobních a skladových objektů. V druhé polovině 19. století a na počátku století 20. se však obec Žižkov rozšiřovala nebývale rychle a obytné domy již začaly obkličovat budovy podniku. Nebylo zde další místo pro budování nových výrobních kapacit a navíc tato nebezpečná výroba již ohrožovala bezpečnost žižkovských občanů, takže žižkovská obecní rada již žádala přestěhování podniku. Ve třicátých letech požadavky MNO  se na další výrobu střeliva ještě podstatně zvýšily, takže podnik musel skutečně začít uvažovat o přestěhování továrny z Prahy. řady navržených míst byly pro užší výběr zvoleny pozemky státního dvora Radikovice u Benešova, další u Týnce nad Sázavou a třetí u Vlašimi. Pozornost podniku i MNO se nakonec soustředila na  rozsáhlý areál obory u Vlašimi, který byl v roce 1929 zpustošen větrnou vichřicí a vlastně byl zničen. Její majitel  Karel Auersperg-Braunner se oboru rozhodl podniku prodat.  Celková výměra 112,4960 ha byla prodána za 449 728 Kč.
Stavební práce započaly v roce 1933 a k 1.1.1936 se začalo v podniku pracovat.

Bližší podrobnosti viz kniha: Hýkel, Karlický  –  Dějiny  firmy Sellier & Bellot, vydalo Naše vojsko 2006.

Velmi tímto děkujeme paní Čechové i panu Hyklovi za vstřícnost a ochotu.

Příští článek se bude již věnovat přímo našemu městu a předložíme vám v něm další podstatné informace o tzv. markýze u obchodního domu.

Za Týnecké patrioty

Zdeněk Vondrák